V Rusku vzpomínali na oběti stalinského teroru z konce 30. let minulého století. Památka obětí komunismu se ale obešla stejně jako v minulých letech bez pozornosti úřadů a státních médií. V ruské metropoli se objevily další pamětní desky připomínající konkrétní zavražděné. Jedna z nich se připravuje i pro českého konstruktéra Leonida Frčka.
Jména popravených zněla před někdejšm sídlem sovětské tajné policie dvanáct hodin. Často z úst příbuzných. Ina Šelezovskaja přišla uctít památku svého otce, který se s rodinou před cestou do gulagu nestihl ani rozloučit. „Trpěl pět let v koncentračním stalinovském táboře a zemřel tam hladem,“ vzpomíná.
V řadě účastníků pietní akce stál i český historik Mečislav Borák, který přijel do Moskvy představit výsledky práce týmu Slezské univerzity. „Čechů a československých občanů, kteří byli zastřeleni v Moskvě, bylo nejméně sto dvacet,“ připomíná.
Byl mezi nimi i Leonid Frček, člen konstrukčního týmu slavného italského vzduchoplavce Umberta Nobileho. Ten ve třicátých letech vyráběl pro Sovětský svaz vojenské vzducholodě a Frček se tak dostal do Moskvy, což se mu ale později stalo osudným.
„V březnu 1937 byl zatčen, během několika týdnů obviněn ze špionáže pro Itálii a v červnu 1938 byl popraven,“ poodhaluje Frčkovu tragédii historik.
Skupina zájemců o dějiny nechala zhotovit pamětní tabulku se jménem oběti. Brzy se objeví na domě, kam si pro Frčka tajná policie přišla. „Jen v tomto domě bylo zastřeleno dvacet lidí, jedním z nich byl Leonid Frček, proto bychom rádi umístili na dům pamětní tabulku,“ říká Jan Machonin.
První tabulky se jmény obětí represí se na fasádách moskevských domů objevily loni. „Bude jich několik tisíc, alespoň doufáme. Zatím máme přibližně devět set žádostí,“ potvrzuje Marina Bobriková z nadace Poslední adresa.
Úřady v posledních letech výrazně ztížily přístup k archivním dokumentům lidem, kteří chtějí poznat osud svých příbuzných. Ovšem i to, co bylo z archívů tajné policie odtajněno, poodhalilo krutosti ruských dějin. „Je to přes milion popravených zastřelením, přibližně čtyři a půl milionů lidí poslaných do pracovních táborů a šest milionů přemístěných a deportovaných,“ říká Jan Račinskij z organizace Memorial.
Některé rozsudky podepsal osobně Stalin. Jen v Moskvě bylo v letech 1937 až 1938 popraveno přes 30 tisíc lidí, většinou ve věznicích. Mnozí ale přímo v budově na Lubjance, kde sídlila tajná policie.
Za Putina se památka obětí čistek oficiálně nepřipomíná
Poprvé se 30. říjen jako „Den politických vězňů“ v Sovětském svazu objevil v roce 1974, a to hladovkou, kterou zorganizovali disidenti věznění v Mordvinsku a na Urale. Oficiálně byl pamětní den zaveden v roce 1991. „Od příchodu Vladimira Putina k moci před 15 lety ale úřady nikdy neuspořádaly oficiální vzpomínkové slavnosti k uctění Stalinových obětí,“ poznamenala agentura AFP.
Jedinou letošní oficiální akci tak představovalo otevření prvního velkého muzea historie gulagu, tedy vězeňských táborů, ve kterých zahynuly miliony lidí. Nové státní muzeum v Moskvě zahrnuje období do roku 1958, avšak tábory pro politické vězně existovaly až do konce sovětského režimu.
„Teror se na svém vrcholu v roce 1937 dotýkal prakticky každého sovětského občana, ať šlo o oběť, donašeče, nebo dozorce,“ poznamenal Jegor Laričev, zástupce ředitele muzea, které v úmyslně tísnivé atmosféře přibližuje historii obětí i strážců gulagu v interaktivní expozici, kde je asi 2500 fotografií, dokumentů i osobních předmětů. Nové muzeum se rozkládá na čtyřech podlažích, zatímco předchozí moskevské muzeum gulagu se muselo spokojit jen s několika místnostmi.
Ke komunistickému diktátorovi Josifu Stalinovi mají úřady obojaký vztah. Oficiálně jej kritizují za teror, který řídil od 30. let až do své smrti v roce 1953. Diktátor však zůstává pochován na jednom z nejčestnějších a nejprestižnějších míst – na Rudém náměstí před Kremlem. Stalina stále mnoho Rusů oceňuje jako strůjce vítězství nad nacistickým Německem.
