Koločava (Ukrajina) – Byl to vojenský zběh a lupič, nebo lidový hrdina, který „bohatým bral a chudým dával“? Skutečný osud podkarpatského zbojníka Nikoly Šuhaje se mnohem víc blíží první z variant. Poutavou legendu z něj učinil až ve své knize spisovatel Ivan Olbracht. Šuhaj skonal 16. srpna 1921 společně se svým mladším bratrem Jurajem. Zavraždili je tři bývalí kumpáni, kteří je opili, umlátili sekyrami a poté zavolali četníky.
Šuhaj byl zběhem z vojenského pluku a do konce první světové války se skrýval v okolí rodné Koločavy. Po návratu do vesnice se oženil se svou milou Eržikou a rok a půl vydržel žít celkem spořádaně. Díky krádežím se ale dostal do hledáčku četníků – po připojení Podkarpatské Rusi k Československu v roce 1919 i těch československých. Poté, co se mu podařilo dostat z vězení na svobodu (údajně po zabití strážce), zorganizoval kolem sebe zbojnickou skupinu.
Koločavský rebel a jeho věrní si brali na mušku movité židovské obchodníky, údajně se neštítili ani vykrádání kostelů. Když se loupeže a násilí začaly stupňovat, četníci se rozhodli k zákroku. V roce 1921 byla za dopadení Šuhaje vypsána odměna ve výši 3 000 korun, což byly tehdy velké peníze, za něž se dalo koupit i malé hospodářství. Zbojník byl dopaden i kvůli zradě společníků, kteří jej podle jedné z verzí zabili proto, že loupili na jeho účet a báli se vyzrazení.
"Dělají z něj lupiče a vraha, ale on nic zlého neudělal, a pokud někomu něco vzal, vždy se podělil s chudými," tvrdívala vždy Anna Štajerová, jediná Šuhajova dcera. Svého otce ale nikdy nepoznala, narodila se jako pohrobek až čtyři měsíce po jeho smrti. Její matka Eržika zemřela v roce 1987, Anna pak v roce 2006 ve věku 85 let. Protože Šuhaj byl zbojníkem, je pochován (i s bratrem) v ústraní na kopci. K jeho hrobu vede jen klikatá vyšlapaná cestička.
Pravým jménem Mykola Sjuhaj se narodil 3. dubna 1898 v Koločavě na dnešní Ukrajině, v chudé vesnici ve východních Karpatech, která je dnes oblíbeným cílem turistů z Česka. Zasloužil se o to hlavně literát Olbracht, který několik let pobýval na Podkarpatské Rusi a zpracovával příběhy vyprávěné místními lidmi. Zbojník Mykola (počeštěný na Nikolu) byl hlavní postavou jeho románu Nikola Šuhaj loupežník (1933), který se stal i povinnou školní četbou.
Šuhajův osud se v 70. letech dostal i na divadelní prkna – díky režiséru Zdeňku Pospíšilovi, dramatiku Milanu Uhdemu a hudbě Miloše Štědroně. Jejich verze nazvaná Balada pro banditu se stala jednou z kultovních inscenací brněnského Divadla Husa na provázku. Hlavní role v legendárním představení ztvárnili Miroslav Donutil, Iva Bittová a Bolek Polívka. Písně z muzikálu, jako Zabili, zabili, chlapa z Koločavy, Řekněte mamce prokrista či Ani tak nehoří, časem zlidověly. Z představení vyšel režisér Vladimír Sís, který v roce 1978 muzikál převedl na filmové plátno (opět s Donutilem). Dílo se odlišovalo od tehdejších českých snímků řadou odvážných nápadů.
