Mladí lidé se během koronavirové krize adaptovali a získali cenné životní zkušenosti, míní britský princ Edward. V rozhovoru pro Českou televizi mluvil o tom, jak mladým pomáhá v seberealizaci Mezinárodní cena vévody z Edinburghu, kterou založil jeho otec, nedávno zesnulý princ Philip. Právě u příležitosti jeho nedožitých stých narozenin poskytl princ Edward interview zpravodaji ČT ve Spojeném království Bohumilu Vostalovi.
Jak jste prožíval emocionální reakci na úmrtí Jeho královské Výsosti prince Philipa? Pohřeb na hradě Windsor za přísných protikoronavirových opatření sledovaly po celém světě miliony lidí.
Ano. Byly to mimořádné okamžiky, myslím, že nás všechny trochu zaskočil rozsah toho, jak hezky na něj lidé vzpomínali, i hloubka všech zveřejňovaných nekrologů. Bylo to mimořádné a přicházelo to od lidí z celého světa. Víte, je poněkud tragické, že se tolik lidí dozvědělo mnohem víc o jeho životě, zejména v jeho mladším věku, až poté, co odešel, a teprve pak si začali uvědomovat, jak výjimečný život vedl. A ten zcela výjimečný vliv, který měl na množství různých aspektů života společnosti.
Co pro vás princ Philip znamenal jako vzor? Nejen pro Vás, ale i pro královskou rodinu. A mohl byste mi říct víc o tom, jaký vlastně byl jako otec?
Ha! Kolik máte času? Ono je to tak, že všichni známe vlastní rodiče, ale vnímáme je úplně jinak než všichni ostatní. A teprve až se sami stanete rodiči, tak si začnete uvědomovat, čemu jste vy sami vystavovali vlastní rodiče. Ale ano… On byl…. On byl prostě tím, čím byl. Byl to náš otec, takže… Ale při všem tom jeho pracovním vytížení vždy byla určitá doba, kdy dával jednoznačně najevo, že je doma, že je k dispozici, a vždycky nás povzbuzoval, vždy nás inspiroval a to byl přesně jeho styl. Chtěl dopřávat lidem rozlet. Umožňovat, aby převzali odpovědnost za vlastní činy, aby si sami určovali svou cestu, myslím, že to byl jeho styl.
Mluvil s Vámi někdy o tom, co zažil za druhé světové války? A musím říct, že šlo o hrdinské chování v boji.
Víte, on byl ten nejskromnější člověk, jakého znám. On o tom vlastně s námi ani nechtěl nikdy mluvit, byl, myslím, naprosto klasickou ukázkou lidí té generace. Mluvil o tom se svými vrstevníky, protože ti to zažili, a on měl pocit, že tomu porozumí. Když jsme o tom mluvili my, byl určitý okruh věcí, o kterých se zmiňoval, ale ne o všem. A jako všichni ti lidé, a i dnes, lidé, kteří prokázali nesmírnou statečnost, oni vždycky poznamenají, že tam byl někdo další, kdo byl ještě statečnější.
To je opravdu zajímavé. Například na bitevní lodi Valiant zažil těžký útok bombardérů Stuka. V červnu 1943 pomohl zachránit před bombardováním bitevník Wallace ve Středozemním moři. A byly tam ještě další činy. To opravdu považuji za fascinující. On ale nebyl nikdy z těch, kdo by chodili kolem a říkali: toto jsem dokázal. Proto mě zajímalo, jestli o tom s Vámi někdy mluvil…
Ne, ne, to byl jeho styl, nebyl by to on, neměl to v povaze. Takže jak říkáte. Mnoho lidí odhalilo fascinující příběhy z tohoto období jeho života. A myslím, že to i vneslo dost pochopení do způsobu, jakým uvažoval a jednal.
Letos si připomínáme 25 let od oficiální a historické návštěvy České republiky, spolu s Jejím Veličenstvem královnou. V Praze v roce 1996 princ Philip vzdal čest padlým českým letcům u památníku královského letectva RAF, který vytvořil sochař a válečný veterán Franta Bělský. On byl také jediným sochařem, který za studené války portrétoval čtyři generace královské rodiny. A já vím, že vy jste byl osobně v 80. letech na Horse Guards Parade v Londýně u odhalení sochy lorda Mountbattena od Bělského. Jak důležitý byl pro vašeho otce prince Philipa fakt, že Češi byli součástí RAF a dalších britských sil za 2. světové války?
Bylo to nesmírně důležité. I když on byl v námořnictvu, každý v takové době oceňuje to výjimečné množství lidí z řad spojenců, kteří přišli do této války bojovat. V tomto ohledu to byla válka jako málo jiných. Bylo to opravdu výjimečné. Je to něco, co pravděpodobně mnoho lidí v té době nevědělo, vyšlo to všeobecně najevo až mnohem později, ty počty mladých mužů, kteří unikli z Evropy a přišli se připojit k britským silám.
A byli mimořádně stateční. Účastnili se… byli to letci, mnoho se jich zapojilo také jako obsluha bombardérů, to byla strašná existence, a také dost se jich zapojilo do toho, co bychom dnes nazvali speciálními silami, a pracovali na zvláštních operacích. Vraceli se do svých původních vlastí, to bylo neskutečně hrdinské, aby tam zakládali skupiny odporu a poskytovali zpět tajné informace. Bylo to naprosto mimořádné, co ti lidé dokázali, opravdu mimořádné.
„Cena vévody z Edinburgu dodává sílu mladým lidem“
Jen rok před návštěvou Prahy, v roce 1995, začal v České republice působit mezinárodní program Ceny vévody z Edinburghu. Princ Philip ho založil v roce 1956. Jaké hlavní důvody ho k tomu vedly?
Něco už se kolem toho dělo dřív, podílel se na něčem, co se nazývalo program Moray Badge, což začalo v Gordonstounu, kam chodil do školy. Ředitel školy Kurt Hahn měl konkrétní zájem o způsoby, jakými by mohl motivovat a rozvíjet mladé lidi. A to, co dělal v Gordonstounu, to se snažil otevřít i pro další školy v oblasti Moray. A pak ho někdo povzbudil k tomu, aby to zkusil šířit dál. A můj otec s ním tehdy ustavil něco, co se začalo nazývat Cena vévody z Edinburghu. Myslím, že můj otec měl ve skutečnosti velký podíl na utváření toho, jak by to mohlo fungovat.
Co je na tom ale skvělé, je, že to vytvořilo určitý rámec, a ten inspiroval dospělé, kteří měli zájem na rozvíjení mladých lidí, aby vzali tento rámec a použili ho jako nástroj k pomoci mladým lidem, aby se rozvíjeli sami. A samozřejmě, rozkřiklo se to v různých zemích a učitelé a pracovníci s mládeží si říkali: To je skvělé, můžeme zaangažovat mladé lidi způsoby, jaké jsme dosud nevyužívali. A samozřejmě to kouzlo spočívá v tom, že se program přizpůsobí místním okolnostem. Mladí lidé si vybírají, co sami chtějí dělat. Přirozeným způsobem se to samo přeloží do místní kultury a místního prostředí. To rozšíření po světě – 130 zemí a teritorií – je výjimečné. Za dobu existence to bylo už ve 168 zemích. Z tohoto pohledu je to přece fantastická historie.
Proč je tato cena, která vznikla v 1956 , důležitá i v 21. století? Musí na ní být opravdu něco přitažlivého.
Protože, koneckonců, všichni mladí lidé jsou v zásadě stejní. Nevím, jak Vy, ale ne každého motivují akademické předměty a sezení v lavicích. Takže jestliže chcete vzbudit zájem mladých lidí a motivovat je, jsou to někdy mimoškolní aktivity, které jsou stejně důležité jako to, co se odehrává ve třídě. A opravdu, můžete se naučit stejné množství věcí, i když trochu jinak, získáváte jiné dovednosti a jiné zkušenosti, díky těmto aktivitám. A je hlavně úplně jedno, jaká jste generace, je to pořád stejné. A jak stárnete, zjistíte, že když si začnete hledat práci, což vás zaměstná, a budete do toho muset něco vložit, tohle je to, co vám dá výhodu. Máte něco, co můžete ukázat. Právě tyto dovednosti, které tak často u adeptů zaměstnavatelé hledají.
Často ale podniky ani nevědí, jak člověk ty dovednosti získá. V příštích letech bychom proto chtěli spustit ještě širší debatu o těchto věcech a pokusit se to jasně vysvětlit: Když to pochopí osobnosti komunit, politiky a byznysu, pak to dodá jistotu rodičům a učitelům a pracovníkům s mládeží, že to je něco, co jim stojí za námahu. Že to není jen aktivita pro zábavu mladých lidí, ale něco pozitivně výhodného, a pak v tom budou spatřovat výhody všichni.
Pak bude cítit víc mladých lidí podporu, aby se zapojili, získají větší sebedůvěru. Už to nebude „odvádění od akademických předmětů“, ale bude je to doplňovat a dokonce jim pomáhat. Takže… myslím, protože se to týká lidské povahy, není to nic vynuceného, všichni se zajímáme o tyto druhy aktivit nebo mnoho z nás se o ně zajímá, a tohle je skvělý způsob, jak se některým z těchto zájmů věnovat. Nebo si i najít nové zájmy.
Je to opravdu pro každého? Nejen pro ty, kteří excelují v angličtině, nebo se zajímají o Anglii či Spojené království. Ale prostě pro každého, bez ohledu na to, odkud pochází?
To je naprostá pravda a to je na tom tak skvělé. Protože toto bylo velmi důležité pro mého otce: Jak dodat sílu mladým lidem? Jak jim dát schopnost vzít do vlastních rukou svůj život, svá rozhodnutí, svůj osud. Převzít odpovědnost za své činy. A ty ceny všechny tyto oblasti rozvíjejí. Takže oni si vyberou, co chtějí dělat. Stanoví si vlastní cíle. Takže oni dosahují svých vlastních cílů, neměří se s nikým jiným. Zúčastnit se může každý. I v oblasti fyzické aktivity se může zapojit někdo, kdo je handicapovaný, stejně jako někdo bez handicapu.
A vy jste zlatý certifikát získal v roce 1986…
Děkuji, že jste to vytáhl. Ta dávná historie! Ano. (smích) To bylo hodně dávno.
„Ohromilo mě, čemu všemu se mladí během korona krize věnovali“
Nyní k něčemu, co všichni pociťujeme. Koronavirová krize měla zničující dopad na všechny věkové kategorie, ale zvlášť si vybrala daň na mladé generaci. Jak Cena vévody z Edinburghu pomáhá mladým, aby se vypořádali s touto bezprecedentní situací?
Celkově musím říct, že mě ohromilo, čemu všemu se dokázali mladí lidé věnovat za těchto okolností. Ale ano, adaptovali se, změnili své aktivity, protože některé nemohli vykonávat kvůli omezením, vymysleli nové směry, upřeli svou energii jinam, ale zůstali pozitivní, stanovili si nové cíle, začali je plnit a ty dovednosti a zkušenosti, které při tom nashromáždili, pro ně budou navždy hodnotné. Takže to nevadilo.
Takže bych rád řekl, že velké množství mladých lidí mělo narušenou akademickou kariéru. Nemáme ani představu, jaký dopad to ještě bude mít, pro některé mohou být dopady horší než pro druhé, hraje v tom roli mnoho faktorů. Ale dovednosti a zkušenosti, které jste nabyli prostřednictvím těchto neformálních mimoškolních aktivit, ty vám zůstanou.
A myslím, že v budoucnu získají ještě větší důležitost. Potřebujeme mladé lidi, kteří jsou adaptabilní, kteří jsou odolní, flexibilní, kteří jsou schopní riskovat, stanou se podnikateli, založí nové společnosti, protože netušíme, jaký svět bude a jaké podniky budou potřeba. Skutečně to potřebujeme, tyto flexibilní, adaptabilní mladé lidi. Oni z toho všeho získali velmi cenné životní lekce. A chceme jich nalákat víc, aby jich víc mělo tuto příležitost.
A přiznejme si, mohou to využít ve svém životopisu…
Samozřejmě, jednoznačně. A při pohovorech. To jsou věci, o kterých pak mohou mluvit. Není zrovna jednoduché mluvit o své akademické kvalifikaci, aspoň ne moc dlouho.
Jak důležitá je otázka duševního zdraví pro Cenu Vévody z Edinburghu?
Je zvláštní, že to zmiňujete. Ono to není zrovna důležité pro nás (organizátory), ale mladí lidé, kteří se zapojují do pozitivních, konstruktivních aktivit, kteří díky tomu získávají pocit úspěchu, ti mívají lepší sebevědomí, plní úkoly, využívají příležitosti. V závislosti na tom, co vykonali, na tom budou, myslím, psychicky lépe.
Slyšel jsem něčí přednášku, bylo to už před dvěma roky, kde říkali, že silné vzpomínky, silné pozitivní vzpomínky a pocit sounáležitosti, jsou dva nejdůležitější aspekty dobrého duševního zdraví. Pokud jedete na dobrodružnou výpravu nebo jste na zahraničním pobytu s dalšími lidmi, tyto vzpomínky, tyto aktivity a ti lidé, se kterými je děláte, to je všechno velice důležité pro váš pozdější život. Myslím, že je to velmi zajímavé. Takže celkově myslím, že odvádíme dost dobrou práci.
„Naše problémy nemůže řešit příští generace“
Dovolte mi, abychom možná ještě zmínili fakt, že princ Philip byl jedním z prvních, kdo měl elektromobil ve své době, a to Metrocab. Bojoval také za ochranu divoké přírody v době, kdy to nebylo v módě, a jednou řekl: „Je to staré klišé, když se říká, že budoucnost je v rukou naší mládeže. Už to neplatí. Je teď v našich rukou, abychom zaručili kvalitu života a nebo samotné přežití a existenci našim dětem a budoucím generacím.“ Je to také součást jeho odkazu, který by neměl být zapomenutý?
Myslím, že toto je výborný citát, který jste našel. A znovu, domnívám se, že to opět ukazuje, jak napřed v tomto byl. Určitě pokud jde o ochranu přírody. Byl u toho, když byl založen Světový fond na ochranu přírody, a já si pamatuji, že když cestoval kolem světa a navštěvoval fantastická místa, nikdy nás tam nevzal. Na Galapágy jel třikrát, a nikdy nikoho z nás nepozval, ať se připojíme. To jsem mu nikdy neodpustil. (smích)
On tomu rozuměl a zapojoval se tehdy do tvorby televizních pořadů, chtěl lidi přimět, aby si víc uvědomovali, v jakém přírodním prostředí žijí, aby se o něj lépe starali. Takže ano, byl jedním z prvních hlasů v této oblasti a myslím, že měl pravdu. Není možné nechat na příští generaci, aby vyřešila problémy, které po sobě necháváme my. Musíme to řešit teď. A myslím, že si to uvědomuje stále víc lidí. Ale je to velký úkol, velký úkol.
Vy jste od prince Philipa, když odešel v roce 2017 z veřejného života, převzal řadu povinností. On byl nejdéle sloužícím chotěm královny v dějinách britské monarchie. Jaké máte vy plány do budoucna. Na co se budete teď soustředit?
Nepředpokládám, že bych nějak dramaticky měnil organizace, které jsem od otce převzal. Domnívám se, že přibude jedna nebo dvě další, které pravděpodobně převezmu v průběhu příštích měsíců. Pravděpodobně budu pokračovat v té sféře, v níž nyní působím. Je množství organizací, které se snažím podporovat, a snažím se to vše udržovat v rovnováze, ale samozřejmě mám mimořádný zájem o Cenu vévody z Edinburghu, snažím se zajistit, abychom řádně uctili jeho nedožité sté narozeniny, a udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili budoucí fungování jeho ceny, aby se do ní mohlo zapojit ještě větší množství mladých lidí.
A na to se teď hlavně soustředím. Využít tohoto přechodného období. Sešlo se tolik úžasné chvály a poct týkajících se Ceny vévody z Edinburghu od lidí, kteří vzpomínali na zážitky, pozitivní zážitky, které s ní mají spojené. Chceme skutečně podporovat je i lidi, kteří v budoucnu zažijí díky ceně něco podobného. Je pro nás opravdu důležité se o to pokusit. Zejména v Evropě, v České republice, na Slovensku, v dalších zemích, kde tyto programy možná nejsou tak dobře známé, ale snažíme se dosáhnout ke všem těmto mladým lidem. Protože prospěch z toho mají všichni, i když jedni možná větší než druzí. A my chceme zajistit, aby to bylo finančně dostupné a otevřené všem v daných věkových mezích. Takže to je naše výzva. Ano, máme toho na práci dost, nevidím pro sebe moc volného času v blízké budoucnosti.
