Víkendová vzpoura ruských žoldnéřů, známých jako wagnerovci, která postupně nabrala – navenek – až kabaretních rysů, stále zaměstnává svým nejasným průběhem a výsledkem ruské, ukrajinské i západní vojenské experty či politology. Západní novináři si pak všímají přístupu ruských propagandistů. Ti po počátečním překvapení a nejistotě začali s postupem času význam událostí bagatelizovat. V jejich podání tak nešlo o puč či vzpouru, ale spíše jen o banální spor mezi vysoce postavenými lidmi. A postupně též snižovali roli běloruského vůdce Alexandra Lukašenka a zdůrazňovali uklidňující i rozhodné vystoupení ruského prezidenta Vladimira Putina.
Šéf Wagnerovy skupiny Jevgenij Prigožin v pátek přiměl tisíce svých bojovníků, aby se na znamení nesouhlasu s ruským armádním velením vydali z Ukrajiny přes Rostov na Donu na jihu Ruska směrem na Moskvu. Už v sobotu ale tažení odvolal na základě mlhavé dohody s Kremlem, kterou podle zveřejněných informací zprostředkoval právě Lukašenko.
Dohodu, která umožnila spiklencům odejít na svobodu (podle vyjádření oficiálních představitelů v Minsku a Moskvě dostali na výběr mezi odchodem do Běloruska, či se připojit k pravidelné ruské armádě – pozn. redakce), kritizovali zpočátku i ti nejoddanější kremelští propagandisté, uvedla novinářka Julia Davisová, která pracuje pro americký zpravodajský web Daily Beast a pravidelně sleduje ruskou státní televizi.
Rusko bylo nejdříve za slabocha
Rusko tak podle těchto propagandistů vypadalo jako slaboch. Běloruský samozvaný vůdce Lukašenko se navíc k ruskému národnímu ponížení přidal tím, že sám sebe vykreslil jako hrdinu, který sám dojednal ukončení vzpoury, zatímco kremelští představitelé nedokázali přimět Prigožina, ani aby zvedl telefon.
Bezprostředně po zahájení Prigožinova „pochodu za spravedlnost“ zaujali ruští propagandisté vyčkávací postoj a vyjadřovali pouze oficiální prohlášení ruského ministerstva obrany a Federální bezpečnostní služby (FSB), napsala pro web Eurasia Daily Monitor (vydává ho americký konzervativní think-tank Jamestown Foundation) Ksenija Kirillovová.
Po Putinově projevu, v němž označil organizátory vzpoury za „zrádce“ a „zrádce vlasti“, však prokremelská média a vojenští zpravodajové začali Prigožina stigmatizovat.
Šlo přitom o muže, který přes dříve téměř každodenní, veřejně přetřásané spory s vedením ruského ministerstva, mohl jako jeden z mála ruských velitelů vykázat úspěchy na ukrajinské frontě. Právě Wagnerova skupina totiž stála za dobytím města Bachmut, byť to trvalo řadu měsíců a přineslo obrovské ztráty. Tuto roli ostatně po pádu dlouhé měsíce obléhaného sídla ocenil i sám Putin.
Prigožin je zrádce
První články o vzpouře v oficiálních ruských médiích tak byly poměrně rezervované, všímá si Kirillovová. Hovořily o tom, jak je „Prigožin infikován bonapartismem“ a jak jeho činy „nahrávají nepřátelům Ruska“. V sobotu, 24. června se pak na internetových stránkách jedné ze dvou velkých státních tiskových agentur RIA Novosti objevil článek, v němž se tvrdí, že se Prigožin „stal státním zrádcem a komplicem nepřítele a zrádcem vlastních vojsk“. To se stalo hlavním propagandistickým komentářem až do konce vzpoury, uvádí americká analytička.
Ta si všímá i toho, že ruské tiskové agentury zveřejnily články s takovými názvy jako „Cesta zrádce“, které pojednávaly o možných vazbách mezi Prigožinem a „nepřáteli Ruska“, zejména s opozičním politikem Michailem Chodorkovským, který podle nich podporoval „pseudopřevrat“. Analytici ruského televizního kanálu Tsargrad dokonce tvrdili, že Chodorkovskij a další opozičníci byli organizátory vzpoury spolu se západními zpravodajskými službami.
Zajímavé je, píše Kirillovová, že ruští vojenští analytici přistupovali k situaci mírněji a označili Prigožinovy činy pouze za „hrubou sílu“ a poznamenali, že takto „se problémy řešit nedají“.
Změny v postoji ke vzpouře, nejen u propagandistů, však ještě nebyly u konce. Měnil se postoj k Prigožinovi, k roli Lukašenka i k tomu, jak situaci zvládl samotný Putin.
Kritika šéfa wagnerovců se zmírňuje
Poté, co Putinův tiskový mluvčí Dmitrij Peskov v neděli 25. června oznámil, že trestní řízení proti Prigožinovi bude zastaveno, většina propagandistů silně zmírnila kritiku rebela.
Někteří autoři provládních kanálů Telegramu dokonce prohlásili, že k žádnému pokusu o převrat vůbec nedošlo, zmiňuje Kirillovová. Uvedli například, že Prigožin pouze plnil „archaický rituál podání petice v hlavním městě“ v plném souladu s ruskými tradicemi. I ruská „válečná zpravodajka“ a propandistka Anna Dolgarevová upozornila na extrémní změnu názoru u některých svých kolegů v náhledu na Prigožina.
Pravdou však také je, že někteří i nadále označovali Prigožina za zrádce. To ostatně korespondovalo s pondělními zprávami o tom, že FSB stále oficiálně vyšetřuje Prigožina kvůli podezření z organizování ozbrojené vzpoury. I nadále se vyskytují hlasy, že vůdce wagnerovců by měl dostat kulku do hlavy. Například od poslance Státní dumy generála Andreje Guruleva.
Příběh se mění, Lukašenko už není za hvězdu
Několik dní po neúspěšné vzpouře přišli Putinovi propagandisté s novým příběhem, který se od toho původního výrazně liší, uvedla novinářka Julia Davisová. Konstatovala to například na základě vysílání ruské státní televize a pořadu televizního moderátora Vladimíra Solovjova.
Hlavním rysem tohoto příběhu je zmenšovaná nejen role Lukašenka, ale i významu/síly samotné vzpoury. A v neposlední řadě rostoucí chvála na vystupování Putina během napjatých událostí.
Lukašenkovo angažmá, které bylo zpočátku oslavováno jako moudré a zásadní, je nyní bagatelizováno, protože se příliš přiblížilo k tomu, aby zastínilo Putina. „A to je kardinální hřích, který státní média nedovolují,“ soudí Davisová.
Člen Státní dumy Michail Deljagin v pořadu Večer s Vladimirem Solovjovem mezi jiným řekl, že prezident Běloruska Lukašenko zachránil Rusko, protože vystupoval jako klíčový vyjednávač. Toto prohlášení se setkalo s nevěřícnými pohledy ostatních diskutérů. Například zástupce děkana světové politiky na Moskevské státní univerzitě Andrej Sidorov se nevěřícně zeptal: „Zachránil?“ Deljagin pochopil a opravil se: „Tak dobře. Významně přispěl k řešení krize.“
Vlastně šlo jen o obvyklý svár
Politolog Jevgenij Satanovskij ve stejném pořadu řekl: „Ohledně situace, kterou někteří označují za puč nebo vzpouru. Jaký puč? Jaká vzpoura?“ Vysvětlil, že ozbrojené povstání bylo pouze obyčejnou vnitřní turbulencí, přičemž použil ruské slovo „smuta“, které se překládá jako svár nebo vřava.
„Na tom není nic výjimečného,“ tvrdil Satanovskij. „Je to pouze obvyklá potyčka mezi bojary (příslušníky vládnoucí šlechty ve středověku), která je v Rusku tradiční – a nic víc!“ Význam událostí, které byly zpočátku označovány jinými státními televizními propagandisty za historické, pak odbyl slovy: „Něco takového se stalo už stokrát.“
Prezident Putin vystupoval vzorně
Důležité místo měla v Solovjovově pořadu chvála ruského prezidenta Vladimira Putina. Expert na vztahy Rusko–Turecko Ivan Starodubcev řekl, že zachráncem není Lukašenko, ale Putin sám.
Deljagin přímo hovořil o tom, že ruský prezident dal každému lekci, jak se v těchto chvílích chovat, jak jednat.
Podle Solovjova byl Putin ve svém vystoupení jasný, tvrdý a jednoznačný, když zdůraznil, že vláda pracuje a nikdo nedělá „náhlé pohyby.“ Moderátor pochválil i jeho klidnou sebedůvěru.
Diskutující také zdůrazňovali, že Prigožin byl překvapen, že se mu při jeho ruském tažení nedostalo od veřejnosti široké podpory. Snažili se i zlehčit zprávy západních médií opřené o videa z Rostova o tom, že ho obyvatelé města vítali jásotem. Politolog Vladimir Kornilov v pořadu v rozporu s natočenými obrázky tvrdil, že obyvatelé v tu chvíli oslavovali, že Wagnerova skupina opouští město. Účastníci pořadu také odsuzovali „západní propagandu“, která se podle nich už těšila, že Rusko je na okraji propasti a existuje šance jej zničit.
