Moskva - Do čela Sovětského svazu se postavil Michail Gorbačov a jeho politika perestrojky a glasnosti (přestavby a informovanosti) nakonec neznamenala záchranu impéria, ale konec Svazu. Michail Gorbačov se 11. března 1985 nestal jen generálním tajemníkem ÚV KSSS, ale převzal vládu fakticky i nad celým východním blokem. Zatímco Západ si jej dodnes cení jako významného politika a své uznání mu vyjádřil i Nobelovou cenou míru (1990), ve vlasti bývá jeho jméno vyslovováno s hořkostí.
Michail Sergejevič Gorbačov v čele SSSR stanul ve svých čtyřiapadesáti letech jen den po úmrtí svého předchůdce – Konstantina Černěnka. Na západní politiky tehdy i díky tomu působil jako „zjevení“, neboť mezi tehdejší sovětskou nomenklaturou byl mladíkem. Mimo to byl také prvním vedoucím představitelem Sovětského svazu, který se narodil po VŘSR.
Gorbačov nikdy nechtěl socialismus bourat, on v něj pevně věřil. Chtěl se vrátit k Leninovi, chtěl ty nové komunisty, kteří se znovu vrátí ke kořenům. To se samozřejmě nedalo naroubovat na společnost, která byla někde jinde, a také to bylo nereálné z hlediska předělání stávajícího systému. Toužil vymyslet reformu, která by ho posílila proti západu a dokázala, že je socialismus lepší.
Již během prvních měsíců po Gorbačovově nástupu odešly z vysokých funkcí desítky politiků. Politika perestrojky zahájila modernizaci hospodářství, politika glasnosti dala lidem i tisku větší svobodu slova, z internace byli propuštěni přední disidenti. Se svým ministrem zahraničí Eduardem Ševardnadzem (pozdějším prezidentem Gruzie) odstartoval změny v diplomacii. Mimo jiné odmítl doktrínu o omezené svrchovanosti socialistických zemí, což bylo krokem k zániku socialistického bloku.
Západ si Gorbačova cení, doma zůstává neoblíbený
Pro samotného Gorbačova však byl rozpad komunistického bloku v Evropě začátkem jeho konce. V roce 1990 sice svět ocenil jeho zásluhy Nobelovou cenou míru, v samotném Rusku se ale z něj stal postupně jeden z nejméně oblíbených politiků. Nobelovu cenu přebíral již jako první sovětský prezident, ze své funkce rezignoval 25. prosince 1991.
SSSR zanikl po devětašedesáti letech své existence 31. prosince 1991. Gorbačovova politika přepsala mapu světa. Rozpad sovětského impéria přitom jeho čelný představitel nikdy neplánoval. Systém chtěl jen reformovat. Ještě v roce 1996 neúspěšně kandidoval na prezidenta proti Borisi Jelcinovi. Nyní stojí v čele jím založeného výzkumného a dobročinného fondu.
