Tokio - Přesně před 70 lety, tedy v noci z 9. na 10. března 1945, podnikly americké bombardéry nálet na Tokio, při kterém zahynulo přes 100 000 lidí. „Útok na Tokio probíhal úplně jinak, než známe z války v Evropě a do té doby i v Pacifiku,“ vysvětlil historik Ivo Pejčoch s tím, že místo útoků na strategické cíle z velkých výšek zvolil generál Curtis LeMay plošné bombardování zápalnými pumami malé velikosti plněnými napalmem. Útok byl nečekaný rovněž pro japonskou armádu, která se nemohla účinně bránit. „Požár zcela zdevastoval 45 kilometrů čtverečních zástavby,“ popsal následky bombardování Pejčoch. „O střechu nad hlavou přišel přes milion lidí,“ dodal.
Tato vojenská operace zůstává poněkud ve stínu svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki, v Tokiu přitom zahynulo naráz více lidí než při každém z jaderných výbuchů. Oficiální údaje hovořily o 83 000 mrtvých, historikové se ale shodují, že obětí bylo ve skutečnosti přes 100 000. Bombardování přispělo k ukončení druhé světové války, nicméně vysokým počtem obětí vyvolalo i řadu kritických reakcí.
Na japonskou metropoli se sneslo půl milionu zápalných bomb, které zažehly plameny devastující celé čtvrti tvořené dřevěnými domy. Místní hasičské sbory nedokázaly reagovat také proto, že většina mužské populace byla na frontě.
Cílem operace bylo nejenom poškodit Tokio jako hlavní město nepřítele, ale nálet měl i cíle vojenské. Jak Američané zjistili, japonská zbrojní výroba nebyla soustředěna ve velkých továrních komplexech, jak tomu bylo v západní Evropě, ale subdodavatelé představovali různé drobné dílny, kterých bylo po zemi tisíce a nebylo možné je zničit bodovými útoky.
Útok probíhal v noci a japonské letectvo bylo už v tu dobu oslabené a hlavně nemělo dostatek výkonných nočních stíhacích letounů vybavených radiolokátory. Možnost jejich obrany byla proto velmi limitovaná. Jako první se nad Tokio dostala značkovací letadla, která v cílové oblasti vyznačila obrovský ohnivý kříž vymezující kruhovou oblast o rozloze asi 20 kilometrů čtverečních. V Tokiu se navíc chvíli před náletem zvedl silný vítr, který napomohl šíření plamenů. Poslední letouny musely kvůli obrovskému žáru vystoupat výš.
Když se po mnoha hodinách podařilo uhasit požár, neexistovalo už přes 25 000 domů v centru Tokia na ploše téměř 40 kilometrů čtverečních. Více než milion obyvatel přišel o střechu nad hlavou. Podle svědků útoku v bombardované oblasti vyschly všechny menší řeky a kanály, ve větších voda vařila a místy se tavily železné konstrukce. Mnoho obyvatel Tokia se v hrůze shromáždilo v chrámech, kde uhořeli při modlitbách. Komu se nepodařilo uniknout v prvních minutách, neměl šanci na záchranu.
