Pohřeb hodný velkého Evropana. Vše začalo dopoledne zcela mimořádnou akcí: státníci ze všech koutů přijíždí ke smutečnímu aktu - netradičně do sálu europarlamentu ve Štrasburku. Poté už rakev s ostaky putuje přes Ludwigshafen na loď, po Rýnu až do Špýru. V tamním chrámu se opět sejdou velká jména - některá už podruhé - aby se poklonila. Teprve pak přichází na řadu soukromý pohřeb v kruhu rodiny. Evropa i svět doprovázely Helmuta Kohla na věčnost jako málokterého politika.
Na prvním evropském smutečním obřadu, který začal po 11:00, politici Kohla ocenili jako giganta poválečné politiky, velkého Evropana nebo strůjce znovusjednocení Německa. Projevy pronesli například německá kancléřka Angela Merkelová nebo bývalý americký prezident Bill Clinton.
Podobně jako oni o Kohlovi hovořili i lidé v ulicích Ludwigshafenu, kam rakev s jeho tělem ze Štrasburku přepravil vrtulník. Smuteční kolonu, která městem projela po 15:00 hodině, lidé zdravili klidným potleskem. Někteří si posléze televizi Phoenix postěžovali, že kolona městem projela příliš rychle a oni tak neměli dostatek času k poslední pokloně.
Do německé vlajky zahalená rakev s ostatky Kohla pak dorazila ke břehu Rýna, kde už na ni čekala loď Mainz. Na katafalku na její palubě rakev doprovázená nejbližšími, včetně jeho manželky Maike Kohlové-Richterové, urazila asi pětikilometrovou cestu do Speyeru. Krátká plavba po Rýnu, který tvoří i část německo-francouzské hranice, byla především symbolická.
Dlouholetý křesťanský demokrat je totiž považován za jednoho z politiků, kteří nejvíce přispěli ke sblížení obou zemí po druhé světové válce.
V císařském dómu ve Speyeru se v podvečer uskutečnila zádušní mše za účasti zhruba 1500 pozvaných hostů, mezi kterými byla i kancléřka Merkelová nebo spolkový prezident Frank-Walter Steinmeier. Venku přímý přenos rekviem podle televize ARD sledovalo v nepříliš příznivém počasí zhruba 1000 až 1500 lidí.
Dokázal sjednotit zemi, u nejbližších neuspěl
Odkaz muže, který se zasloužil o znovusjednocení Německa, je paradoxně zastíněn rozpory a nevraživostí uvnitř jeho rodiny i mezi nejbližšími politickými spolupracovníky.
Vyostřené vztahy mezi Kohlovými syny a jejich nevlastní matkou jsou Němcům známé už dlouho – naplno propukly po smutné zprávě z poloviny června. Vzduchem znovu létala nařčení o majetnické ženě, která o třicet let staršího manžela izolovala od veřejnosti i nejbližších.
Stejně teď oplácí starší Kohlův syn Walter – odmítl se zúčastnit odpoledního soukromého pohřbu v západoněmeckém Špýru. Nesouhlasí s tím, že Kohlovy ostatky budou místo rodinné hrobky v Ludwigshafenu uloženy ve Špýru. V rozhodování o podobě smutečních obřadů má hlavní slovo právě vdova Maike Kohlová-Richterová.
Ke Špýru měl Kohl vždy zvláštní vztah a jako kancléř do tamního císařského dómu pozval i řadu zahraničních státníků. V roce 1993 do něj zavítal i s tehdejším českým prezidentem Václavem Havlem.
Helmut Kohl by se možná zařadil mezi méně známé německé státníky, nebýt příležitosti, která se mu naskytla v souvislosti s pádem komunismu ve střední a východní Evropě. Tehdy se mohla naplno uplatnit kancléřova silná stránka, jíž byla diplomacie založená na osobních vztazích s představiteli západních mocností a Ruska.
Tandem Kohl–Mitterrand měl například značnou zásluhu na oživení stagnujícího procesu evropské integrace. Přinejmenším stejně významné bylo pouto důvěry mezi kancléřem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem.
Počátkem listopadu 1989 padla Berlínská zeď – už koncem měsíce předložil Kohl parlamentu desetibodový plán sjednocení Německa. Jak se později svěřil, myslel si v té době, že spojení bude otázkou tří až čtyř let. Ve skutečnosti se tak stalo už 3. října 1990.
Kohlovo působení v úřadu spolkového kancléře se uzavřelo po více než 16 letech, 27. října 1998. Jen pár dní poté odešel Kohl i z čela strany a byl jmenován jejím čestným předsedou.
Této funkce se ale v lednu 2000 zřekl kvůli skandálu s černými fondy, které si strana s jeho vědomím pořídila. Aféra s tajemnými sponzory nepříjemně poznamenala konec Kohlovy politické kariéry.
Bývalý předseda Křesťanskodemokratické unie (CDU) měl dlouhodobě zdravotní problémy. Na veřejnosti vystupoval v posledních letech již jen zřídka.
Helmut Kohl byl výrazným mužem – svou postavou i činy. Důkazem jsou superlativy, které po oznámení smrti na jeho adresu směřovali někdejší premiéři i prezidenti, včetně těch zámořských.
