Praha - Na Zemi začíná být těsno, víc než sedm miliard lidí se uživí jenom těžko. A podobný problém mají i další živé organismy. Kam směřuje vývoj lidské společnosti? Podle všeho jde ruku v ruce s úspěchem lidského druhu také nevyhnutelný pád: „Každý druh, který se přemnoží, nesmírně riskuje. S přemnožením jsou spojeny podobné obtíže jako s malým počtem - vede k sociálnímu stresu, vyčerpání zdrojů a poškození prostředí. To jsou věci, které nejsou jednoduše vratné. Takže na člověka bych si moc nevsadil,“ upozornil v Hyde Parku Civilizace sociobiolog Daniel Frynta z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Frynta připomněl pokusy, které v 50. letech 20. století prováděl John Calhoun s potkany. „Vytvořili ohrádky, do kterých pustili několik zakladatelských zvířat. Ta spokojeně žila a množila se. Po nějaké době dosáhla populace maxima, zvířata si začala vadit, přestala se rozmnožovat, narozená mláďata byla zabita. Společnost byla agresivní a nakonec vyhynuli následkem stresové reakce.“ A to by mohl být model, podle kterého se bude do budoucna ubírat i lidská společnost.
Podle Frynty se ale lidstvo zatím do tak vážné situace nedostalo: „Chybí ještě zvýšit populační hustotu. Když cestujete po jihovýchodní Asii, vidíte, že krajina je úplně naplněná lidmi. Když se pak vrátíte do Evropy, máte pocit, že žijeme v liduprázdnu. Dokonce i na Václavském náměstí chybí lidé.“
K přemnožení lidského druhu došlo nedávno – ve 20. století, kdy populace přesáhla čtyři miliardy. Podle Frynty má příroda ovšem dostatek možností, jak přemnožení vrátit zpátky. „Měli bychom se obávat sami sebe. Sociálních problémů typu válek, nerovnoměrného osídlení Země a vyčerpání surovin. Navíc se dostáváme do prostředí, na které jsme nebyli adaptováni – setkáváme se s výzvami, pro které jsme nebyli adaptováni. Bojíme se hadů a pavouků, ale nebojíme se auta. Vstupujeme do vozovky a necháme se zajet.“
Lidský druh nějakou naději ještě přece jen má: běžné druhy žijí kolem dvou milionů let, a to jsme ještě nevyčerpali, s úsměvem dodal biolog. Jak dlouho si ještě člověk bude moct vykračovat po Zemi, se ale neodvažuje odhadovat.
Proti pokusům na zvířatech se společnost bouří, otrávený potkan jí nevadí
Dotazy diváků se doktly také kontroverzních pokusů na zvířatech. Frynta upozornil, že většina lékařských pokusů se děje na laboratorních myších nebo bílých potkanech: „To jsou zvířata, která jsou pro tento účel chována. Bez pokusů by byla mrtvá. Takže tam nevidím velký etický problém.“ Ten nastává až v případě, pokud je zvíře během pokusů týráno: „Ale to dnes nikdo nedělá, není pro to důvod.“
Protesty proti pokusům na zvířatech vnímá Frynta spíš jako problém současné společnosti a její snahy zabývat se jen věcmi, které má přímo na očích. „Potkan, který zahyne poté, co požil jed, nám neumírá na očích. A jsme podvědomě rádi, že jsme se ho zbavili. Zkuste zakázat jed na potkany a uvidíte, jak velké hnutí bude proti tomuto zákazu. Najednou si všichni vzpomenou, že nechtějí mít sežranou úrodu.“
Pomník pro myší hrdiny
K „hlodavým výzkumníkům“ chová Frynta osobně úctu: „Myš posloužila k tolika vědeckým účelům v základním výzkumu a pomohla odhalit tolik aspektů biologie vyšších organismů, že by jí měl být postaven pomník.“ Biolog také přidal vzpomínku na začátek své vědecké kariéry, kdy mu jeho mentor poradil, aby si vybral ke zkoumání zvířata, která jsou úplně obyčejná a všudypřítomná - a pro Fryntu se tímto zvířetem stala právě myš.
