Praha - V novém cestopisu Na cestě za snem, Vandry Latinskou Amerikou zavede etnolog Mnislav Zelený čtenáře do Latinské Ameriky šedesátých let, kdy se sám mezi místní indiány poprvé vypravil. „Byl to obrovský vandr bez peněz, vyjel jsem s jednou anglickou librou,“ vzpomíná Zelený na cestu, která neměla přesný plán a během níž si vydělával, stopoval a nechal se vést náhodou. „Mám rád cesty, kdy se cesty sami bez plánu vyvíjejí a člověk poznává svět tam, kam ho přiveze stop, kam ho přinese noha,“ řekl Zelený.
Kromě náhod a překvapení bylo pro něj největším zážitkem setkávání s lidmi. „Celá ta moje cesta byla obrovská cesta setkání,“ řekl Zelený. „Spal jsem se žebráky, jedl jsem s nimi, putoval jsem od chalupy k chalupě, předávali si mě,“ vzpomíná. Právě díky tomu mohl cestovat téměř zadarmo, jen s půl dolarem na den. „Teprve tehdy poznáte dobrého člověka. A bylo to opravdu celé setkání s dobrými lidmi,“ vypráví Zelený.
„Bez rizika není poznání. Proto, když se mě někdo ptá na radu, říkám: Vem ranec a jeď!“
Z Československa odešel ještě před sovětskou okupací v roce 1968, srpnové události prožíval ještě v Hamburku. „Sice jsem si říkal, že bych se měl vrátit, ale byl jsem na cestě,“ popisuje Zelený, který se později střetnul s jihoamerickou mentalitou, jejímiž ikonami jsou lidé jako Che Guevara. „To byla nekonečná bitva, kdy jsem ji většinou prohrával, protože jsem byl v kontextu jihoamerické kultury jinde,“ vzpomíná.
„Do světa jsem odjížděl s touhou nejen poznat nové a vzdálené země, ale i dobré lidi,“ řekl ke své cestě Zelený. A v Latinské Americe se mu to podařilo, kmen Jawalapitioů ho dokonce přijal za svého člena. Ke své první cestě z let 1968–1969 se Zelený vrátil s náležitým odstupem čtyřiceti let a po řadě publikací věnovaných indiánským kulturám. „Má první dobrodružná cesta se stala počátkem mé celoživotní cesty za pochopením Latinské Ameriky,“ vzpomíná na první setkání Zelený.
