Moldavsko dodnes řeší následky sovětského zacházení s mentálně postiženými lidmi, které bývalý režim považoval za vadu systému. S jejich zapojením do normálního života pomáhají neziskové organizace. Jednou z nich je i Člověk v tísni, s jeho pomocí vzniklo nové sociální bydlení pro duševně nemocné, kteří jsou schopní se o sebe postarat.
V Moldavsku žije asi 2 500 tisíce mentálně nemocných lidí ve zhruba patnácti psychiatrických zařízeních. Způsob, jakým se snažil Sovětský svaz držet mentálně duševně nemocné stranou, ukazuje například ústav v Badicemi. Lidé jsou tam hromadně organizovaní bez ohledu na jejich stupeň postižení – ti schopnější se musí přizpůsobit méně schopným.
Situaci se snáží vláda změnit a pomáhají jí v tom i zahraniční neziskové organizace. V Badicemi vzniklo za pomoci Člověka v tísni i nové sociální bydlení pro mentálně postižené, kteří jsou schopní žít samostatně a postarat se o sebe. S integrací do samostatného života jim pomáhají asistentky. Díky nim po čase zvládají bez problémů běžné záležitosti, jako je praní nebo vaření, tedy činnosti, které by v ústavu ani nepoznali.
„Život na internátě pro ně není nijak strašlivý, ale tady to bude mnohem lepší. Naučí se být samostatní, uvidí, jak žijí zdraví lidé, a spoustu věcí se naučí,“ říká místní pečovatelka Valentina Sirbu.
Novými obyvateli sociálního domu jsou například Světa Precuza nebo Ghenadi Croitoru. Oba si nové bydlení chválí. „Je to mnohem lepší, protože je nás tu míň, máme ticho a klid.“
Podle sociální asistentky Angely Botsaniukové by vláda měla dělat pro duševně nemocné mnohem víc. Raritou nejsou ani případy sexuálního či jiného zneužívání. Naposledy zemí otřásl skandál psychiatra Stanislava Florey, kterého soud loni v říjnu odsoudil na 13 let za zneužití nejméně 13 mentálně postižených pacientek. „Myslím, že by vláda měla pomáhat ještě víc. Potřebujeme asistenci i peníze, aby se z ústavu mohli přesunout všichni,“ míní Botsaniuková.
