Ukrajině nadále hrozí státní bankrot. Ani nová jednání s mezinárodními věřiteli o odepsání části obřího zahraničního dluhu totiž neskončila úspěchem. Kyjevu tak hrozí, že už v září nebude schopný plnit své mezinárodní závazky. Největším ohrožením země ale nejsou podle řady ekonomů dluhy a nedostatek financí, ale hlavně masivní korupce, kterou nová ukrajinská vláda nedokázala zkrotit. Objem tamní šedé ekonomiky odhadují odborníci až na 40 procent HDP.
Příkladů korupce i na nejvyšších místech je dost. Honosný palác současného gubernátora kyjevské oblasti Volodymyra Šandry, připomínající malé Versailles, byl postaven z neznámých příjmů a je napsaný na jeho příbuzné. Šandra přitom odstoupit nehodlá.
V kanceláři bývalého náměstka ukrajinského generálního prokurátora se zase nedávno našlo půl milionu dolarů v hotovosti a sada drahých diamantů, do funkce jej přitom jmenoval už nový prezident Petro Porošenko.
Podle některých svědectví přitom nejvyšší vedení generální prokuratury celý korupční systém krylo a jeho vyšetřovatele se snažilo zastrašit.
Zátah na generální prokuratuře spustil mladý Gruzínec David Sakvarelidze, kterého do funkce náměstka generálního prokurátora také jmenoval prezident Porošenko. Sakvarelidze sám ale přiznává, že problém korupce je obrovský. „Je to velmi složité, zvlášť kvůli tomu, že generální prokuratura byla donedávna jednou z nejvíce uzavřených státních institucí v zemi,“ říká.
Pokračující korupce budí na Ukrajině obrovské emoce. Nová vláda postavila na jejich vymýcení svoji pověst, mnohým slibům ale zatím nedokázala dostát, což přiznává i samotný premiér Arsenij Jaceňjuk. „Máme bohužel pořád systémovou korupci na úrovni daňových úřadů, na celnicích a u mnoha státních úředníků,“ prohlásil před měsícem.
Protikorupční aktivistka Darja Kaleňjuková sleduje kroky nové vlády velmi pozorně. Přiznává jí snahu i výrazný posun oproti časům Viktora Janukovyče, radikální změnu ale zatím nevidí. Obává se, že nová politická elita nemá upřímnou snahu se systémovou korupcí něco udělat. Aktivisté i podnikatelé poukazují na to, že peníze z korupce dodnes využívají největší politické strany v zemi, které se s černými sponzory loučí jen velmi nerady.
