Pro jihofrancouzské poutní město Lurdy má letošní rok zvláštní význam. Uplynulo totiž 160 let od chvíle, kdy se tam měla svaté Bernadetě poprvé zjevit Panna Marie. Církev zároveň oznámila, že uznává jubilejní sedmdesáté zázračné lurdské uzdravení. To všechno vedle ducha města živí významně také jeho ekonomiku.
Devětasedmdesátiletá řádová sestra Bernadette Moriauová nemohla desítky let kvůli bolestem normálně chodit. Všechno zmizelo v roce 2008; krátce poté, co navštívila poutní místo v jihofrancouzských Lurdách.
„Uslyšela jsem hlas, který řekl: Zbav se pomůcek k chůzi. K mému velkému překvapení, když jsem si sundala korzet a dlahu, moje noha se napřímila, mohla jsem s ní hýbat a nebolelo to,“ uvedla Moriauová.
Skutečný zázrak – sedmdesátý uznaný – nebo vykonstruovaná senzace? Otázka, kterou si lidé kladou už 160 let. Tedy od chvíle, kdy v Lurdách měla mladá dívka opakovaně spatřit Pannu Marii a odhalila světu léčivý pramen. Ani s ní si ovšem nakonec vědecké kruhy neví rady: zemřela v roce 1879 a její tělo se údajně nerozkládá.
Církev se zázraky šetří
Doložit jakýkoliv lurdský zázrak ale není jednoduché. Od roku 1954 každý případ detailně prověřuje Mezinárodní lékařský výbor. „V případu Bernadette Moriauové jsme si jistí, že neexistuje žádné jiné vysvětlení. Co se týče léčby, dělala všechno, co je lékařsky nebo lidsky možné bez jakéhokoliv výsledku,“ uvedl Sandro de Franciscis, předseda Úřadu pro lékařská pozorování v Lurdách.
Poslední slovo má ale vždy církev. „Nakonec nechají říct poslední slovo biskupa té diecéze nebo toho regionu, odkud ten uzdravený člověk pochází,“ dodává Kateřina Koubová, šéfredaktorka Katolického týdeníku a bývalá zpravodajka ve frankofonních zemích.
Církev s uznáváním zázraků v Lurdech šetří a jednotlivé případy zkoumá i řadu let. Od roku 2010 vyhlásila jen tři. „Svým způsobem za tím stojí trošku i strategie církve. Jednotlivá uzdravení, celkové uzdravení a nějaký ten zázrak uznává až po uplynutí určité doby. To znamená, jako kdyby se to místo snažila udržovat při životě, jako kdyby přikládala do ohně,“ vysvětluje Petra Koudelková, odbornice na církevní komunikaci z Fakulty sociálních věd UK.
Na zázracích vydělávají celé Lurdy
A to je právě důležité, protože na trvalém přísunu pozornosti vydělávají celé Lurdy. „Staly se součástí francouzské kultury a francouzské společnosti. Každá rodina má někoho, kdo se do Lurd podíval, a nemusí to být věřící rodina,“ říká novinářka Koubová.
Ročně do města, kde žije na patnáct tisíc obyvatel (tedy ne víc než třeba v Mariánských Lázních), přijede na šest milionů poutníků. Větší popularitu a ubytovací kapacitu má v zemi jen Paříž. „Byznys tam hodně stojí na prodávání různých obrázků, suvenýrů, růženců. Pak za tím stojí samozřejmě cestovní kanceláře, hotelové řetězce a podobně,“ dodává Koudelková.
Prakticky všechno z lurdských obchodů se dá navíc objednat přes internet. Například dva litry vody z pramene, který má léčit, stojí v přepočtu 530 korun. Jde o stejnou vodu, jakou – podle svých slov – denně pije brazilský spisovatel Paolo Coelho. Reklamu dopřála místu také zpěvačka Madonna, která po něm pojmenovala svou dceru.
Celosvětový lesk už město má, i když jasné odpovědi na řadu otázek kolem něj stále chybí. Ti, kteří ho ale zažili na vlastní kůži, vzkazují, že je nakonec každý musí hledat sám v sobě. „Nejsem hvězda, jsem pořád jen malá sestra. Jsem tu proto, abych vám podala svědectví, ale ne proto, abych vás přiměla uvěřit,“ uzavřela uzdravená řádová sestra Moriauová.
