Přesně před sto lety, 13. května 1917 se třem malým pasáčkům zjevila v portugalské Fátimě Panna Marie. Z chudé vesničky ve středním Portugalsku se díky tomu stalo jedno z nejdůležitějších poutních míst katolické církve a dva z pasáčků čeká svatořečení. Zvláštní význam měla Fátima pro papeže Jana Pavla II., který věřil, že Matka Boží z Fátimy mu zachránila život, když 13. května 1981 přežil atentát. Papež František, který kanonizační mši povede, zase věnoval celý svůj pontifikát právě Panně Marii.
Před sto lety se pasáčkům ve Fátimě zjevila Panna Marie. Nyní byli svatořečeni
Panna Marie se zjevila tehdy desetileté Lucii dos Santosové, její sedmileté sestřenici Jacintě a devítiletému bratranci Francisku Martovi.
Děti se tehdy tak jako každý den vydaly pást ovce do hor, do malého údolí Iria. Krajinu údajně náhle ozářil záblesk. Jasné světlo se pak objevilo ještě jednou, sjelo z oblohy a usadilo se nad větvemi osamělého dubu. Uprostřed záře pak děti údajně spatřily „krásnou paní oděnou v bílém“, která s nimi začala rozmlouvat. Poté se Panna Marie dětem zjevila ještě pětkrát a sdělila jim tři tajemství.
Pro začátek jim jen oznámila, aby přišly na stejné místo přesně za měsíc, tedy 13. června. A pak každý následující měsíc, vždy třináctého dne (až do října 1917). Lucia posléze Pannu Marii požádala o vykonání nějakého zázraku, který by přesvědčil i přihlížející davy. Ta jí její přání splnila na posledním setkání, kdy už zde na zjevení čekalo kolem 70 tisíc lidí. Ani tehdy se ale její postava neukázala nikomu jinému než dětem.
Stalo se však něco jiného - došlo k takzvanému slunečnímu zázraku. „Ustal déšť, roztrhly se mraky a ukázal se sluneční kotouč v podobě stříbrného měsíce, který začal vířivě kroužit jako ohnivé kolo… Pak všichni zažili pocit, jako by se odpoutalo od oblohy a padalo na ně. Lidé padali na kolena do bláta a vzbuzovali lítost nad svými hříchy. Po skončení slunečního úkazu měli lidé šaty dokonale suché, jako by vůbec nepršelo,“ popisuje událost na svých stránkách světový apoštolát Fátimy v České republice.
Panna Marie zvěstovala druhou světovou válku i nástup komunismu
Největší pozornost vzbudila tři tajemství, která Panna Marie dětem sdělila. První dvě oznamovala brzký konec války, vypuknutí druhé světové války, vzestup a pád komunismu v Rusku nebo obavy před ateismem.
„Jestliže lidé udělají to, co vám řeknu, mnohé duše se zachrání a navrátí se jim pokoj. Válka se schyluje ke konci; nepřestanou-li však urážet Boha, začne během pontifikátů Pia XI. jiná, ještě horší… Až uvidíte noc ozářenou neznámým světlem, vězte, že je to velké znamení, které vám Bůh dává, že se chystá potrestat svět za jeho zločiny skrze válku, hlad a pronásledování církve i Svatého otce. Aby se jí zabránilo, budu žádat o zasvěcení Ruska mému Neposkvrněnému Srdci a o smírné přijímání o prvních sobotách. Budou-li přijaty moje požadavky, Rusko se obrátí a bude mír; když se tak nestane, rozšíří své bludy po světě a bude podněcovat války a pronásledování církve. Dobří lidé budou mučení, Svatý otec bude muset hodně trpět, mnohé národy budou zničeny,“ zněla část proroctví.
Tajemné třetí proroctví zveřejnil Vatikán až v roce 2000
Obsah třetího zůstal dlouho utajen a kolovaly o něm divoké zvěsti - nejčastěji se tvrdilo, že hříšné lidstvo čeká apokalypsa nebo další válečný konflikt. Lucia prý církvi tlumočila přání Panny Marie, aby toto tajemství nebylo zveřejněno před rokem 1960. Potom pouze v případě, že to papež uzná za vhodné. Její výpověď byla doručena do Vatikánu v roce 1957, o tři roky později ovšem papež Jan XXIII. zveřejnění za vhodné neuznal a pouze k dokumentu připsal: „Papež viděl a k obsahu se nevyjadřuje.“ Podobně se zachoval i jeho nástupce Pavel VI.
Třetí část proroctví zveřejnil Vatikán až v roce 2000 s tím, že obsahem bylo vidění „biskupa z Říma oblečeného v bílém, jak padá k zemi jako mrtvý zasažen ohnivou zbraní a dopadá mezi velké množství umučených mrtvol“.
Důvodem utajení proroctví měl být fakt, že popisuje atentát na Jana Pavla II. z 13. května 1981. Na papeže tehdy čtyřikrát vystřelil na Svatopetrském náměstí turecký extremista Mehmet Ali Agca. Podle oficiálního prohlášení Svatého stolce z 13. května 2000 byla „střela, která měla zabít papeže, vedena mateřskou rukou neobvyklou dráhou mimo srdce, a uvízla ve stěně džípu.“ Jan Pavel II. věřil, že atentát přežil jen díky zásahu Panny Marie a v letech 1982, 1991 a 2000 vykonal do Fátimy děkovnou pouť.
Kulka, která se zasekla v papežském vozidle, byla později vložena do koruny sochy Panny Marie ve Fátimě.
Pasáčci přežili zjevení jen o pár let
Osud samotných pasáčků byl mnohem tragičtější. Dvěma mladším dětem předpověděla Panna Maria během druhého zjevení brzkou smrt, pouze Lucia měla žít dál a šířit lásku ke Kristu a Panně Marii.
Francisco zemřel v roce 1919 na španělskou chřipku, Jacinta podlehla nemoci o necelý rok později. Jejich ostatky byly v roce 1935 exhumovány a převezeny do Fátimy. Tvář Jacinty nejevila žádné známky rozkladu a zůstala zcela neporušená.
Lucia odešla v roce 1921 do kláštera v Oportu, později do Coimbry a stala se strážkyní obsahu fátimských zjevení.
Jejich pravost uznaly církevní úřady oficiálně v roce 1930. V roce 2000 se děti dočkaly blahořečení Janem Pavlem II. Letos papež František podepsal zvláštní dekret, díky němuž budou moct být Francisco a Jacinta svatořečeni, přestože nezemřeli mučednickou smrtí, jak to kanonizační pravidla vyžadují.
Navzdory svému věku se dokázali obětovat a projevili mimořádné ctnosti. „Začali malými gesty - přinášeli své svačiny chudým dětem. Heroická byla také jejich víra, v níž důvěřovali v přítomnost Boží i Mariinu v každé chvíli svého života. Rovněž ve chvíli, kdy jim starosta městečka Ourém, který se hlásil k zednářským idejím, vyhrožoval, že je zaživa uvaří v hrnci, pokud nezapřou svá zjevení,“ uvedl novinář Saverio Gaeta, který fátimským zjevením věnoval knihu.
Francisco a Jacinta budou papežem Františkem svatořečeni během sobotní mše. Přesně 100 let poté, co se jim prvně zjevila Panna Maria.