Berlín – Motto Joachima Gaucka „Hlavně se nesmí zapomínat“ vhodně koreluje s pondělním symbolickým svržením Berlínské zdi. 999 padajících kostek lze přirovnat k obdobnému počtu vynořujících se vzpomínek z listopadu 1989 pastora, bývalého předního disidenta a spoluzakladatele opozičního Nového fóra, který celé desetiletí šéfoval spolkovému úřadu pro zpracování materiálů tajné policie NDR Stasi. Také pro něj znamenal 9. listopad 1989 pád zdi a začátek otevírání se celého Východu, ale také den neskutečné radosti.
Joachim Gauck ve čtvrtek 9. listopadu před dvaceti lety právě pobýval v Rozstocku u Baltského moře: „Tam jsme demonstrovali vždycky ve čtvrtek, a ne v pondělí, jako se to dělo třeba v Sasku nebo jinde. Tyhle protesty začínaly vždycky mší v kostele a tam se taky sdělovaly novinky kolem politické situace a teprve pak jsme vyrazili do ulic.“
Gauck zprvu nevěřil, že zeď padla
Téhož dne v noci ke konci demonstrace přišla ke Gauckovi policie se slovy: „Pane Gaucku, tak jsme slyšeli v rádiu, že se v Berlíně děje něco kolem zdi. Snad by měla být otevřená, je to možné?“ Gauckova odpověď zněla, že to není možné, policisté si mají dál v klidu dělat svou práci a lidé z Rozstocku budou pokračovat v demonstraci a za pár týdnů už řeči místních policistů možná budou pravdivé.
Po rozmluvě se strážci pořádku dorazil Gauck domů, pustil si televizi a okamžitě mu vyhrkly slzy. Den předtím se navíc v západním Berlíně nacházel: „Občas se povedlo dobrat se povolení, když měl nějaký blízký příbuzný významné jubileum ve vysokém věku… Ve starém NDR pase mám tedy vízum z 8. listopadu, kdy ještě všechno fungovalo podle mocipánů.“ Den nato se už davy lidí přelévaly přes zeď a velkolepě oslavovaly, dodává Gauck.
Joachim Gauck
„Zeď by prostě sama od sebe nespadla. Lidé to vzali do svých rukou, zvolali to slavné 'my jsme národ' a pak se vytvořila ta síla, která pohnula i se zdí. Tušili jsme, že přichází svoboda a odchází strach.“
Gauckovi už jako dítěti přišel komunismus jako lež. „Mého otce odvezli bez jakéhokoli důvodu na Sibiř. Bylo mi jedenáct a pět let tam prostě seděl za nic. Takže do mě pak mohli všude možně cpát socialistické 'pravdy' a já tušil, že to jsou výmysly. A pak, když postavili v Berlíně zeď nebo když v roce 68 poslali do Prahy tanky…“
Komunistický režim - útlak a nesvoboda
Podle Gaucka byl režim spojený s útlakem, úzkoprsostí a nesvobodou. Pastor přitom snil o svobodě a spravedlnosti: „Taky mi ale chvíli trvalo, než jsem si uvědomil, že existují i jiné alternativy společnosti, ve kterých se dá žít. Mě taky popoháněla křesťanská víra, nutila mě něco dělat.“
Joachim Gauck
„Tehdy existovala představa třetí cesty. Intelektuálové snili o antikapitalistickém svobodném socialismu. Jenže hospodářsky nikdo nevěděl, jak na to. A lidé chtěli, aby to bylo jako na Západě, a to rychle.“
Gauck skončil s desetiletou prací na úřadě pro zkoumání materiálů Stasi v roce 2000. Konec zde pro něj znamenal úlevu: „Já jsem skončil, archiv ne. Každý den se v práci zabývat důkazy o neskutečné aroganci moci není příjemné. Útěchou mi bylo, že jsme mnoha lidem pomohli se rehabilitovat a na druhé straně odhalit jiné, kteří neuvěřitelným a zbabělým způsobem zrazovali ostatní jen proto, aby třeba povýšili. Přispěli jsme taky k rozkrytí Stasi a zabránili tak tomu, aby se její lidé třeba jako v Rusku dostali do vládních struktur a Stasi se tak etablovala ve veřejném životě. Podařila se nám aspoň částečná výměna elit. A z toho mám dobrý pocit.“
Joachim Gauck však lituje, že úřad nenasbíral dost dokumentů o práci Stasi v západní Evropě nebo v USA. „O práci Stasi v rámci hranic toho víme podstatně víc, i když nějaké důkazy se taky ztratily. Známe čísla, počty lidí, kteří pro ně dělali, známe třeba způsob vzdělávání, známe osnovy jejich vysokých škol, chápete, že měli vlastní vysoké školy, kde jste mohl promovat,“ vzpomíná Gauck.
Úřad pro dokumentaci záznamů Stasi přinesl řadu důležitých dat
Podle něj mají nyní badatelé přesný obrázek o tom, jak Stasi fungovala. Tyto informace dříve neměli: „Archivy jsou takovými pomníky bezmoci jedněch a arogance moci druhých. Ale taky těch, kteří páteř prostě neohnuli a řekli ne.“
Gauckovi v paměti obzvlášť utkvěl případ jedné tehdejší poslankyně, která si v dokumentech Stasi o sobě musela přečíst, že na ni donášel její vlastní manžel. „Měla s tím mužem dvě děti a znala ho jako citlivého člověka a otce. On k ní přitom ani dva roky po pádu zdi nebyl schopen přijít a říct: Poslouchej, musím ti něco říct,“ říká Gauck.
Joachim Gauck
„Tyhle podrazy a zrady i mezi příbuznými a přáteli, v krajních případech dokonce napomáhání pokusům o vraždu. Odporná arogance a strašná moc a bezmoc, s tou se v tomhle archivu ještě setkáte. A takové archivy jsou jako lékárna s léky proti nostalgii. Kdo se tam podívá, ten prostě nemůže být nostalgický. Bohužel ne všichni si do té lékárny dojdou.“
Na otázku, kdy se východní a západní Německo srovná, Gauck odpovídá: „Až budou mít všichni lidé, kteří vyrostli na východě, za sebou vyrábění školních novin, a ne lepení nástěnek. A budou znát jen skutečné odbory a skutečné noviny, které přinášejí fakta. Až budeme mít všichni stejnou životní zkušenost, pak si budeme mnohem podobnější na západě a východě. To ale bude ještě nějaký čas trvat.“ Z toho důvodu budou podle Gaucka nějaký čas tyto dvě oblasti dvěma rozdílnými kulturami.
Gauckův 9. listopad 2009
„Přes den se potkám u zbytku zdi s Angelou Merkelovou a řeknu pár vět. Pak se na večer přesunu hluboko na západ - do Hannoveru, kde lidem i Bohu poděkuji. Tak skončí můj den: v radosti a štěstí.“
- Pád Berlínské zdi autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1226/122512.jpg
- Joachim Gauck autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1226/122573.jpg
- Logo Stasi zdroj: Wikipedia.org http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1018/101755.jpg
- Vězení Stasi autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/970/96914.jpg
