Praha – „Ta slavná neslavná Leni Riefenstahlová, to je případ, na kterém se vlastně historikové nikdy neshodnou. Jde o dokonalou řemeslnou práci na jedné straně, na druhou stranu je to naprosto zvrácený přístup k používání filmu,“ prohlásil při hodnocení propagandistických nástrojů Totalitních režimů filmový historik Michal Bregant nedávno v Událostech, komentářích. Helene Berthy Amalie Riefenstahlová, která zemřela ve 101 letech, se nikdy nevymanila ze stínu přisluhovačky a dvorní režisérky Adolfa Hitlera, a to i přes skutečnost, že zakázky pro nacistický režim představovaly pouze malou část její práce.
„Vrhlo to na můj život takový stín, že vysvobozením by snad byla jenom smrt,“ prohlásila kdysi sama Riefenstahlová. Osudovou nabídku vytvořit film dostala ve svých jedenatřiceti letech, když říšský kancléř Adolf Hitler v roce 1933 vydal osobní rozkaz, že právě ona má být autorkou filmu o sjezdu národní strany. Na nacistického vůdce udělala mladá režisérka dojem svým debutem Modré světlo o rok dříve, jeho pozornost získala právě díky tvůrčímu zpracování a novým estetickým technikám.
Dokumenty o norimberských sjezdech Vítězství víry a Triumf vůle, o olympijských hrách (Přehlídka národů a Oslava krásy) a obnovené německé armádě (Náš wehrmacht) předznamenaly její další život. Dočkala se za to mezinárodního uznání, Triumf vůle jí vynesl zlatou medaili na benátském bienále či Grand Prix na Světové výstavě v Paříži.
Inovaci při práci s kamerou či světlem nebo sílu obrazu bez mluveného komentáře jí neodpírají ani mnozí zarytí kritici obsahu tvorby. Rozpolcenost přístupu k válečnému dílu Leni Riefenstahlové hodnocení vystihuje zmíněný Bregantův výrok.
Sama Riefenstahlová v pamětech připustila, že z počátku propadla Hitlerovu kouzlu, nicméně po roce 1938 prý u ní nastoupila deziluze. I tak ale požívala po celou válku výhod nacistické elity. Celý svůj život po válce pak čelila řadě procesů. V letech 1945 až 1948 se ocitla ve vazbě kvůli obvinění z podílu na nacistické propagandě. Přestože v roce 1951 dostala oficiální potvrzení, že se za nacistické éry nedopustila ničeho protiprávního, ještě se na již unavenou ženu po padesáti operacích se silnými dávkami morfia snesla žaloba jedné z německých romských organizací za popírání holokaustu. Vyšetřování bylo za několik týdnů pro mizivou vinu zastaveno.
Z touhy experimentovat propadla v roce 1973, již jako jedenasedmdesátiletá, potápění. „Tolik jsem po tomhle sportu toužila, že jsem se dopustila pod vodu. Místo data narození 1902 jsem do žádosti napsala 1922,“ přiznala tehdy Riefenstahlová, která od té doby fotografovala podvodní svět. Vydala sérii kritikou uznávaných obrázkových knih o núbijských domorodcích z jižního Súdánu a o podmořském světě.
Helene Bertha Amalie Riefenstahlová
- Narodila se 22. srpna 1902 v Berlíně
- Toužila být tanečnicí, ale po sérii vystoupení na berlínských i pražských pódiích ji zradilo nemocné koleno
- Světu stříbrného plátna propadla při spolupráci s režisérem Arnoldem Fanckem (film Hora osudu)
- Zanedlouho se prosadila v tehdy výhradně mužské sféře - filmové režii
- Po válce její režijní kariéra vzala za své
- Zemřela 8. září 2003 ve svém domě v Pöckingu am See v Bavorsku necelé tři týdny po 101. narozeninách
