Praha – V čase nejdelší veřejné absence za poslední léta se ruský prezident Vladimir Putin paradoxně „rozmluvil“ nejvíce. To, co Kreml v souvislosti s připojením Krymu dlouhodobě odmítal, jeho šéf v televizním dokumentu klidným hlasem přiznává: Cílený plán anexe i koordinace ze strany tajných agentů a vojáků – podobná slova až doteď zaznívala hlavně z úst Kyjeva či Západu. Putinovo přiznání tak rok od krymské anexe symbolicky završuje událost, jejíž vysvětlování se ukázalo podobně „hybridní“ jako celý ukrajinský konflikt.
Předseda tehdejšího krymského parlamentu Vladimir Konstantinov odtržení Krymu od Ukrajiny poprvé veřejně deklaroval, když v únoru 2014 prohlásil: „Je to možné, pokud se země rozpadne. Všechno k tomu směřuje.“ S odstupem času se nechce věřit, že šlo o Konstantinovovu čirou prozřetelnost. Už o tři dny později se totiž, jak dnes Putin přiznává, začal tento výrok aktivně naplňovat.
Šéf Kremlu se v oslavném dokumentu televize Rossija 1 Krym: Návrat do vlasti až překvapivě otevřeně svěřuje o rozhodnutí z konce loňského února. Tehdy měl Putin spolu se šéfy zpravodajských bezpečnostních služeb dlouho do noci jednat o tom, jak zajistit bezpečnost čerstvě sesazeného prezidenta Ukrajiny. Až nad ránem však rozhodl, že se ono zajištění bezpečnosti rozšíří na ruské obyvatele Krymu – svůj několikrát opakovaný argument. „Skončili jsme v sedm hodin ráno… a tehdy jsem svým kolegům řekl: Musíme začít pracovat na tom, abychom Krym zase navrátili Rusku,“ tvrdí v dokumentu.
Události poté se pro zasvěcené nemusely jevit překvapivě. Kreml nařídil 26. února armádní pohotovost při západní hranici a o svolení k vojenskému zásahu na Krymu požádal horní komoru parlamentu. Rada souhlasila s odkazem na to, aby Putin podnikl „kroky k ochraně obyvatel“. Ve stejnou dobu se v ulicích Simferopolu a dalších měst objevili neoznačení ozbrojenci a těžká technika. Scénář cíleného „navrácení Krymu“ v ruské režii ale tehdy Putin rezolutně odmítal.
Začátkem března 2014 naopak prohlásil, že zatím necítí potřebu povolat na Krym své vojáky a využití armádní síly na Krymu plánuje pouze v krajním případě: při přímém ohrožení tamních obyvatel nebo prezidenta Janukovyče. A právě odstavení ukrajinské hlavy státu bylo prý definitivním signálem k akcím na Krymu, tvrdí Putin po roce: „Nikdy jsme o odtržení Krymu neuvažovali. Do okamžiku, než začaly události na Majdanu a státní převrat… Jednali jsme tak, jak jsme museli jednat.“
I když se na Krymu objevovaly desítky těžkých transportérů, letadel, vrtulníků a vojáků, podle ruských oficiálních vyjádření šlo o „členy krymské domobrany“. Ve stejný okamžik Rusko nijak neskrývalo navýšení počtu vojáků na sevastopolské základně o několik tisíc. Za měsíc a půl pak Putin otevřeně přiznal přítomnost ruských jednotek během referenda. „… za zády sil krymské domobrany samozřejmě stáli naši vojáci a jednali velmi korektně, ale rozhodně a profesionálně,“ řekl během televizní debaty s novináři v polovině dubna. Během ní popřel, že by Moskva anexi a vojenské akce na Krymu předem plánovala.
Poté, co ruský prezident oznámil právo využít všech prostředků k ochraně krymských Rusů, upozornila ho americká média na vlastní komentář v deníku New York Times ze září 2013. V něm se snažil odradit Spojené státy od vojenského zásahu v Sýrii proti režimu Bašára Assada, který je podezříván z použití chemických zbraní proti civilistům.
- Putin k situaci na Krymu, 4. 3. 2014: „Když přijmu rozhodnutí o nasazení armády, bude to podle platných mezinárodních smluv.“
- Komentář ohledně zásahu USA v Sýrii, New York Times, 11. 9. 2013: „Mohlo by to vykolejit celý systém mezinárodního práva a pořádku… Právo je stále právem a musíme se jím řídit, ať se nám to líbí, nebo ne. Použití síly proti jinému státu je podle mezinárodního práva dovoleno pouze v případě sebeobrany nebo se souhlasem Rady bezpečnostni OSN.“
Anexe najisto
Pro připojení Krymu k Ruské federaci se v referendu přesně před rokem vyslovilo 96,8 % hlasujících. Západ hlasování nikdy neuznal a odpověděl sankcemi proti Rusku. „Pokud bychom měli brát referendum vážně, muselo by proběhnout pod mezinárodním dohledem,“ upozornil ředitel Ústavu východoevropských studií filozofické fakulty UK Marek Příhoda na výrazné ovlivňování obyvatel Krymu ruskými médii.
- „Evropská unie udržuje konstantní pohled a anexi Krymu po celou dobu neuznává a do budoucna ani uznat nemůže,“ uvedl velvyslanec ČR při EU Martin Povejšil.
Putin zpětně přiznal, že k ospravedlnění svých kroků si předem nechal zpracovat průzkum mezi obyvateli Krymu. „Situace na Ukrajině se vyvinula tak, že jsme museli začít pracovat na návratu Krymu do Ruska, protože nemůžeme toto území a tyto lidi ponechat jejich osudu a vydat je na pospas nacionalistům,“ zachycuje prezidentova slova aktuální dokument.
Šrámy na krymské slávě
Lidem na Krymu ruský prezident záhy po anexi slíbil masivní investice a zlepšení jejich situace. V očích lidí mělo pod dohledem Ruska přijít více práce i peněz, sociální programy nebo nová výstavba.
Například bankovní systém se záhy podařilo úspěšně nastartovat, už na podzim ale oblasti vévodily spíše hospodářské problémy: Kromě nedostatku vody a výpadku v zásobování jde například o nedostatek elektřiny, k čemuž však přispěla i blokáda ze strany Kyjeva. Že začlenění poloostrova do Ruské federace nepůjde úplně hladce, ostatně v září přiznal i krymský gubernátor Sergej Aksjonov. „Krymská anexe velmi citelně zasáhla krymský cestovní ruch,“ upozornil zpravodaj ČT Miroslav Karas na to, že na Krym je omezen přístup, letadla tam létají jen z Ruska a poloostrov tak přišel o zahraniční návštěvníky.
Stále nezahojený problém představuje i sociální napětí mezi jednotlivými etniky. I zde Rusko slibovalo mnohé – loni v srpnu Putin vyzýval k důsledné rovnoprávnosti ruštiny, ukrajinštiny a krymské tatarštiny. Gubernátor Aksjonov pak dokonce hrozil tvrdým potlačením jakýchkoliv projevů nenávisti mezi etniky.
Ve skutečnosti je právě útlak to, co řada Krymských Tatarů podle svých slov dlouhodobě pociťuje. Úřady loni v září provedly razii v sídle neoficiálního parlamentu Tatarů v Simferopolu a pronikly i do redakce tatarského tiskového orgánu. Podle nejnovější zprávy organizace Human Rights Watch jsou nezřídka pronásledováni lidé, kteří se odváží kritizovat počínání Ruska na poloostrově.
Jestliže v době kolem konání referenda a připojení Krymu plnil poloostrov první stránky světových médií, dnes o Krymu slyšíme spíše výjimečně. „Krymskou krizi po několika měsících překryly události v Donbasu,“ upozornil Příhoda na to, že téma Krymu mizí i v ukrajinské politice. „Zároveň neexistují páky, jak donutit Rusko, aby Krym vrátilo,“ doplnil Příhoda další z důvodů, proč dnes Krym zůstává tak trochu stranou zájmu.
