Záhřeb/Praha - Téměř desetimilionové odškodné žádají po České republice rodiny dvou mužů, kteří se během války na Balkáně skrývali na české vojenské základně. Naši vojáci je v srpnu 1995 vydali postupujícím chorvatským jednotkám. Jednoho Chorvati zabili, ten druhý - Nebojša Mažar – skončil ve vězení. Tvrdí, že ho Češi zradili.
Mažar je ze smíšené rodiny: otec Chorvat, matka Srbka. Dům, ve kterém bydlí, se po rozpadu Jugoslávie ocitl na území samozvané Republiky Srbská Krajina. Mažar narukoval do srbské armády. Bojovat nechtěl, a když 4. srpna 1995 vypukla chorvatská ofenzíva, hledal úkryt u české vojenské posádky na základně Borje. S českými vojáky se znal z dřívějška.
Ve skladu se společně s ním skrýval Srb Zdravko Sovilj. Těžce vyzbrojení chorvatští vojáci dorazili k základně 6. srpna. Hrozili vypálením a pod pohrůžkou použití zbraní se dožadovali vydání skrývajících se mužů.
Zasáhnout, nebo ne. To je zásadní dilema, kterému modré přilby čelily během válek na Balkáně mnohokrát. Nedostatečně vyzbrojení a svázaní omezeným mandátem byli vojáci OSN často jen svědky masakrů. Nejbrutálnější případ je bosenská Srebrenica. Nizozemští vojáci tehdy jen přihlíželi řádění jednotek generála Ratka Mladiče. Teprve předloni soud v Haagu rozhodl, že Nizozemsko musí zaplatit odškodné rodinám několika z osmi tisíc obětí.
V Borje se tehdejší zástupce velitele českého praporu Josef Sedlák rozhodl Mažara i Sovilje vydat. „Byli vydáni chorvatským orgánům za dohledu mezinárodní policie a na základě rozkazu, který jsem obdržel od tehdejšího velitele sektoru jih,“ říká. „Byla to mimořádně napjatá situace, která hrozila fatálními následky pro české vojáky. Myslím, že pan Sedlák zvolil mezi dvěma zly to menší,“ říká Jaroslav Španko, bývalý voják na základně Borje.
Nebojšu Mažara Chorvati mučili a poté strávil rok ve vězení. Odnesl si trvalé následky a nálepku válečného zločince. Srba Zdravka Sovilje vojáci zastřelili.
Mažar i pozůstalí Sovilje žádali potrestání Josefa Sedláka a finanční kompenzaci. České úřady ale celou záležitost uzavřely s tím, že plukovník Sedlák byl příslušníkem mezinárodních sil UNPROFOR, nestál ani na jedné z bojujících stran, a tudíž v jeho případě nelze hovořit o trestněprávní odpovědnosti.
