Praha – Dvacet osm let strávila dnes padesátiletá Hesu Kimová v tajném pracovním táboře v Severní Koreji. Ani po propuštění z tábora však Kimová nenašla klid. Přišla o dvě děti, pracovala v Číně a nakonec byla znovu zatčena a odvlečena do pracovního tábora, odkud se dostala až v roce 2009. Otřesné podmínky, nedostatek jídla a týrání vězňů zachytila Kimová ve svých kresbách, které nyní vystavuje v pražské pasáži Lucerna.
„Poslali mě do tábora, když mi bylo třináct. V provizorní škole nás učili jen korejštinu a všechno o naší revoluci. Když jsme školu dokončili, museli jsme všichni jít pracovat do dolu,“ vzpomíná Kimová. „Ten tábor, kde jsem žila, byl uprostřed málo osídleného území. Byly tam hory, řeka a pak už jen doly. Museli jsme poslouchat stráže, které nás hlídaly. Když nás dozorci bili, museli jsme to vydržet.“
„V táboře jsem strávila většinu života, moji rodiče tam zemřeli, pak se mi narodil syn a dcera, kteří tam žili se mnou. V roce 1992 nás propustili, protože jsme pilně pracovali a dobře se chovali. Mysleli si, že komunistickému režimu nebudeme nijak překážet.“
Proč ale režim poslal Hesu Kimovou na nucené práce? Odpověď na tuto otázku od komunistického vedení nikdy nedostala. „Nevěděla jsem, proč mě do tábora zavřeli. Ale pak, když mě pustili, navštívila jsem příbuzné. A teprve od nich jsem se dozvěděla, že můj dědeček během války opustil Severní Koreu a odjel na jih. U nás děti nesou zodpovědnost za své předky. Když udělali něco špatného proti vládě, tak za to pak můžu i já, přestože jsem nic neudělala.“
Přišla o děti, stát ji chtěl prodat do Číny
Kruté zacházení v táborech KLDR zažily tisíce Severokorejců. Mnoho z nich zmizelo beze stopy. „V srpnu 2003 byly v Koreji povodně. Přišla jsem o devítiletého syna a třináctiletou dceru. Ztratila jsem smysl života. Už jsem tam nechtěla žít. Potom mi nabídli, abych odjela do Číny – vlastně mě tam chtěli prodat. V čínských vesnicích je málo žen. Takže pro svobodné muže kupují ženy ze Severní Koreje. Ale já už jsem pro ně byla stará, tak mě nakonec nekoupili. V Číně jsem pracovala v jedné v restauraci, ale pak mě poslali zpátky do Severní Koreje, kde mě znovu zatkli a poslali zase do pracovního tábora.“
Odtud se Hesu Kimová dostala až v roce 2009. Teď žije sama v jihokorejském Soulu. Poprvé na svobodě. „Nejhorší v táboře bylo, že jsme měli strašný hlad. Tu bolest břicha jsme nemohli vydržet. Proto bych si přála, aby uvězněným lidem aspoň dávali dostatek jídla, aby se nasytili a už nemuseli trpět,“ uzavírá Kimová.
- Kresby Hesu Kimové vypovídají o hrůzách v korejských pracovních táborech autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2685/268481.jpg
- Kresby Hesu Kimové vypovídají o hrůzách v korejských pracovních táborech autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2685/268482.jpg
