Praha - Program Kopernikus, dříve známý jako GMES (Globální monitoring životního prostředí a bezpečnosti) je druhým základním pilířem vesmírné politiky Evropského společenství, tím druhým je evropského navigačního systému Galileo. Program má zajistit harmonizaci pozorovacích systémů, jak satelitních programů ve vesmíru, tak i na zemském povrchu. Cílem je zajistit přenos informací mezi místem vzniku informace a místem užití informace.
„Satelity a jiné pozorovací systémy chrlily obrovské množství informací, což byl impuls před deseti lety ke vzniku systému předávání informací. Komunikace bylo třeba posílit, aby nedocházelo k duplikacím, kdy dvě země pozorují tentýž objekt a současně se zapomíná na jiný,“ popsal vznik systému Ondřej Mirovský z České kosmické kanceláře.
Organizačně je Kopernikus zajištěn Evropskou Komisí a Evropskou kosmickou agenturou. Konečnými uživateli služeb jsou v první řadě evropské a národní instituce, které využívají služby spojené se zajištěním monitoringu životního prostředí a bezpečnosti. Druhou úrovní služeb jsou produkty, které se orientují na potřeby regionálních a místních samospráv.
„Například při požárech v Řecku úřady oceňovali, že dostávali aktuální satelitní snímky postižených oblastí v podstatě v reálném čase. Byli okamžitě schopni vidět ohniska požárů a koordinovat tak bezpečnostní složky,“ uvedl Mirovský konkrétní pomoc programu Kopernikus. „Používá se i kontrola humanitární pomoci v politicky nestabilních zemích,“ dodal.
Plné fungování systému do roku 2015
Letos již fungují tři tzv. rychlé služby - monitoring Země, krizová reakce a námořní služby. „Například monitoring země ukazuje prevence povodní. Další významnou funkcí je monitoring moří. Existuje velký konflikt mezi ochránci životního prostředí a lodními dopravci, kteří způsobují obrovská znečištění. Velký rozpočet je proto věnován na sledování změn příbřežních systémů,“ popsal Mirovský.
Třetí službou je tzv. krizová reakce, jejímž cílem je podpora celoevropských kapacit k rychlým reakcím v krizích a při záchranářských akcích spojených s přírodními i člověkem podmíněnými katastrofami. V roce 2011 se očekává vypuštění satelitů (Sentinel -1, -2, -3). Konečným cílem je pak plné fungování programu od roku 2015.
Kopernikus podle Mirovského není tzv. Velký bratr, který náš všechny sleduje. „Existují určitá omezení, satelitní systémy pozorují buď pomocí optických zařízení povrch Země, takže jsou vidět tvary na zemi, zeleň nebo voda. Radarové měření je schopno změřit teplotu vody, vlhkost nebo stav lesních porostů,“ ujistil Mirovský.
