V Demokratické republice Kongo se válčí už 21 let. Každý měsíc musí kvůli násilí opustit domovy desetitisíce lidí. Zlepšit život na nestabilním východě země pomáhají neziskové organizace včetně českého Člověka v tísni. Hladovějícím Konžanům pomáhají třeba s chovem morčat nebo je učí, jaká mají práva.
„Vše záleží na tom, jak se rozmnožují. Pokud vše půjde, jak má, můžeme jíst nebo prodat i dvě denně,“ prohlásila chovatelka morčat Adidža, jež měla čtyři podvyživené děti. Díky pravidelným dávkám masa teď vypadají zdravěji.
Morčata dostalo 25 rodin - převážně žen, protože muži se k chovu hlodavců staví často odmítavě. Projektu organizace Člověk v tísni, která se v Jižním Kivu snaží bojovat s chronickou podvýživou, příliš nepomáhají ani místní úřady.
Ty by raději v kotcích viděly králíky. „Podle nich je chov morčat zdrojem chudoby. Nechtějí ho, protože je to malé zvíře, které nemůže moc přinést,“ podotkl koordinátor projektu z Člověka v tísni Jafar Alisi.
Zpestřování stravy se ale neomezuje jen na drobná zvířata. Humanitární pracovníci podporují obyvatele i v pěstování ovoce a zeleniny. Učí je rozeznávat škůdce a nemoci a školí je v nových zemědělských technikách. „Dřív jsem zasel, kdekoli mě napadlo. Teď už si umím vybrat pole, které bude výnosné,“ konstatoval farmář Muhindo.
V sedmém nejchudším státě světa se zemědělstvím živí dvě třetiny obyvatel. O obdělávání půdy mají Konžané aspoň základní znalosti, povědomí o vlastních právech ale nemá z 80 milionů lidí skoro nikdo.
Republikou zmítá už 21 let občanská válka a zkorumpované úřady fungují velmi omezeně. „Dnes už aspoň část lidí ví, na který úřad se mají obrátit s jakým problémem. Dřív si mysleli, že se vším musí za místním náčelníkem, který měl pocit, že má plnou moc rozhodovat jakýkoli spor,“ uvedl koordinátor projektu Dejme šanci spravedlnosti Julien Risasi.
Člověk v tísni vyškolil v Jižním Kivu víc než 50 tisíc lidí včetně Eustache Sezy Mugary, jenž žije 35 let v domě s malou banánovou zahradou. Předtím ho někdo opakovaně vyzýval, ať se odstěhuje, že mu pozemek nepatří. „Díky projektu jsem si požádal o zápis do katastru a mám všechny dokumenty v pořádku. Teď už nejspíš nepřijde,“ míní.
Až díky přednáškám Konžané pochopili i jiné zcela základní věci - třeba že je důležité získat rodný list dítěte. Většina vesničanů potomky do matriky nikdy nezapsala a v případě potřeby se musela složitě obracet na tribunál.
Pro obyvatele venkova je přitom soud prakticky nedostupný, protože zasedá pouze v okresním městě, které je odsud vzdálené 90 kilometrů. Jen cesta tam zabere vesničanům dva dny. Navíc si ji většina z nich nemůže dovolit.
Česká nezisková organizace se proto snaží přiblížit justici lidem. V Minově zorganizovala mobilní soud, ze kterého těžily stovky místních. Zopakovat takové zasedání je ale nečekaně obtížné. Hlavně proto, že problémy a násilím zaplavené zemi chybí zkušení soudci, kteří by nebrali úplatky.
