Petrohrad - Byl to jeden z nejtrvalejších sociálních experimentů komunistické éry, po Velké říjnové revoluci v roce 1917, odstartované právě 7. listopadu, byly ruské rodiny různého původu sestěhovány do komunálních bytů, tzv. koldomů. V Rusku v nich dodnes žijí statisíce lidí, nejvíc v Petrohradu. Za elegantními fasádami se skrývají životní podmínky nepředstavitelné v jiném evropském městě.
Komunálka, koldům, vynález bolševické revoluce, který ze sovětských časů přežil dodnes. Kuchyň a koupelnu sdílejí ti nejméně pravděpodobní spolubydlící. Většinou v harmonii, i když spory hrozí kvůli plýtvání elektřinou a přepálenému oleji. Na úklid společných prostor se vztahují přísná pravidla. Když po někom zůstane špinavé nádobí, hned putuje na hříšníkův práh. A když někdo předběhne ve frontě na koupelnu, nekompromisně se vypne voda. Není divu, že si lidé střeží soukromí. Kuchyň je centrem společného života.
“Snažíme se uvařit rychle, přes den, než přijdou lidi z práce. Co nám zbývá, nějak se vejít musíme, popisuje každodenní realitu Světlana Petrovna, obyvatelka komunálního bytu, která zde prožila třicet let. Pokoj o devíti metrech jí stačí. Nešťastná je z toho, jak byt chátrá. Město nemá na opravu peníze. Střechou teče, elektřina je nebezpečná, na koupelnu se nájemníci složili. Kdyby měla kam, odešla by z centra. “Jsem unavená ze všech těch problémů i lidí, stěžuje si.“
Za elegantními fasádami Petrohradu se skrývá nejvíc koldomů v Rusku, žije v nich skoro 20% obyvatel. Aristokratické byty bolševici znárodnili a otevřeli lidu. Z provizoria se stal trvalý stav a bytová krize. Město má program na rozstěhování komunálních bytů do roku 2017. Zbrzdila ho ale krize a nedostatek investic. Bez pomoci státu nájemníci nemají šanci. Ceny bytů jsou vysoké, metr čtvereční na okraji města 40 tisíc rublů, v centru mnohonásobně víc.
