Praha/Berlín – Německými médii bývá označována za feministku číslo jedna. Dnes sedmdesátiletá Alice Schwarzerová patří mezi vlivné osobnosti německého veřejného života a feminismus, jehož zájmy hájí od sedmdesátých let, označuje za nejúspěšnější hnutí 20. století. V exkluzivním rozhovoru pro Interview ČT24 konstatovala, že jedině feministkám se podařilo obrátit celý svět naruby a úspěšně nabourat tisíciletý koncept patriarchátu, což ostatně značí i to, že mezi nejvlivnější osobnosti světa patří i německá kancléřka Angela Merkelová. Čili žena.
„Ženské hnutí v západním světě můžeme považovat za nejúspěšnější společenské hnutí 20. století,“ říká Alice Schwarzerová s tím, že se feminismu v krátkém období čtyřiceti let podařilo přepsat společenskou mapu. „Teoreticky je teď ve světě ženám všechno otevřené. Na univerzitách studuje víc žen než mužů, máme teď dokonce kancléřku. Ženy můžou být úspěšné i v takzvaných 'mužských' povoláních. Jsou tu inženýrky, fyzičky a tak dále… to je neskutečný úspěch.“
Schwarzerová ovšem zároveň varovala před tím, že by se mohly ženy nechat ukolébat tím, že hlavních cílů (s výjimkou platové rovnocennosti) už ženské hnutí dosáhlo. „Pro tuto generaci jsou tu taky problémy, jen možná přijdou o něco později. Ženy se stávají objekty; je tu boom pornografie, tlak na krásu, tlak na věčné mládí, kult štíhlosti a diety. To všechno jsou nové tlaky,“ podotýká čelná představitelka německého feminismu.
Alice Schwarzerová (nar. 1942) je vlivná představitelka německého feminismu. Narodila se jako nemanželské dítě do protinacisticky orientované rodiny, intelektuální zázemí našla u své babičky. Od roku 1969 pracuje jako novinářka, stála u založení ženské revue EMMA, je autorkou životopisu Romy Schneiderové. V roce 1975 publikovala knihu Malý rozdíl a jeho velké dopady, z níž se záhy stal světový bestseller a Schwarzerové vynesl pověst německé feministky číslo jedna.
- Kniha Alice Schwarzerové zdroj: ČT24
- Německá kancléřka Angela Merkelová autor: Michel Euler, zdroj: ČTK
Měla bych být kadeřnicí, nebo kancléřkou?
Za jeden z klíčových dosavadních úspěchů označuje Schwarzerová především skutečnost, že devadesát let od zavedení volebního práva pro ženy stojí v čele německé politiky kancléřka, a nikoli kancléř. „To je samozřejmě vzorový příklad prvního stupně. Malé holčičky sedí před televizí v Německu a možná i jinde ve světě a říkají si: 'Hmmm… měla bych být kadeřnicí, nebo kancléřkou? Musím si vybrat',“ podotkla Schwarzerová.
Navzdory pozitivnímu náhledu na působnost první ženy v kancléřském úřadu se ovšem neumí Schwarzerová ubránit pocitu, že Angela Merkelová ustupuje konzervativnímu křídlu své domovské CDU-CSU právě v rovině ženských práv: „Nikdy jsme nečekaly, že paní Merkelová – jakkoli je sympatická žena – bude vystupovat jako feministka. To nám bylo jasné. Ale neměla by být ani anti-feministka.“
Schwarzerová nicméně připouští, že náhled na jednání žen v řídících funkcích není v současné společnosti optimální. „Když například mužský kancléř vyhodí ministra, protože pro to jsou věcné důvody, řekne se, že kancléř bouchnul do stolu a že má otěže pevně v rukou. Když ale totéž udělá kancléřka, pak si hned v komentářích přečteme: chladnokrevná Merkelová. Když paní Merkelová nedělá nic, pak je moc váhavá, neprůbojná. Když ale jedná odhodlaně, byť třeba tvrdě, pak se řekne, že nemá srdce a jde přes mrtvoly,“ upozorňuje ikona evropského feminismu s tím, že vlastně vše, co žena udělá, se může otočit proti ní.
