Berkeley - Hyeny nemají mezi lidmi dobrou pověst. Snad je to způsobeno tím, že se živí mršinami, nebo jejich „zlomyslným“ smíchem, chrochtáním a nářkem. Ten se často ozývá v noci, kdy ze tmy svítí jen jejich zelené oči. Vědci z Univerzity v Berkeley ale tvrdí, že se jim podařilo řeč psovitých šelem rozluštit a že právě takzvaný smích zvířata vydávají naopak ve stavu ohrožení. „Hyeny umí vydávat širokou škálu zvuků. Rozlišili jsme deset až dvacet hlasových projevů, kterými hyeny komunikují s ostatními členy své skupiny,“ říká Nicholas Mathevon, profesor etologie z Univerzity v Saint Etienne.
Když se hyeny smějí, bojí se
Vědci zkoumali 26 zvířat, která žijí v zajetí v chovné stanici v Berkeley. Nahrávky jejich hlasu podrobně analyzovaly pomocí počítačových programů. Snažili se zjistit, jak se charakter zvuku mění v závislosti na tom, které zvíře ho vydává a co tím chce sdělit svým souputníkům.
Profesor Mathevon uvádí, že hyeny umí tři základní druhy zvuků. První jsou výkřiky a jsou prý slyšet na velkou vzdálenost. Zvířata je vydávají, pokud jsou izolována od své smečky a slyší se na vzdálenost až jednoho kilometrů.
4 minuty
USA/Francie: smích hyen
Dalším jejich zvukem je povzdech, který hyeny vydají, když se navzájem potkají a do třetice jde právě o již zmíněný smích. „Ten jsme studovali podrobněji. Hyeny se smějí, když nemohou dostat to, co chtějí. Například když se musí podělit o mršinu a dojde mezi nimi k soupeření,“ popisuje vědec.
Profesor etologie Nicholas Mathevon:
„Hyeny mají matrilieneární organizaci. To znamená, že samice dominují samcům. Když se narodí mládě, tak pokud je to samička, zařadí se na stejné místo v hierarchii jako její matka. Pokud je to sameček, bude muset opustit smečku a najít si jinou, kde bude ovšem na nejnižší příčce společenského žebříčku.“
Smíchem ale hyeny volají také o pomoc. Třeba když se osamocená hyena ocitne tváří v tvář lvu. Sama by proti predátorovi neměla šanci a tak musí svolat spojence.
Vědci věří, že v hyením smíchu se dají nelézt určité vzorce, které vypovídají o tom, jaká je pozice zvířete ve smečce. Smích podřízené hyeny stoupá a klesá ve velkém rozpětí. Naopak dominantní hyena má pevný a pravidelný smích.
Sociální struktura je pro přežití hyen velmi důležitá. Zvířata se proto snaží vyhnout zbytečným bojům i nevhodnému společenskému chování. Každý zvuk říká něco o pohlaví zvířete, o jeho věku, statutu, motivaci i psychickém rozpoložení.
Vědci by chtěli výzkum zopakovat na zvířatech v přirozeném prostředí. Například v Keni, která je jejich původním domovem. Tentokrát by se v bádání rádi posunuli dále - nejen poslouchat, ale také pokládat hyenám vlastní otázky pomocí zvuků nahraných na magnetofon. Poté by mohli pozorovat, jak hyeny na zvuky reagují.