Pro jeden druh se stalo po zamoření neobyvatelným, druhému se zde díky tomu skvěle daří. Řeč je o okolí černobylské jaderné elektrárny, kde téměř třicet let po výbuchu reaktoru vládne místo lidí divoká zvěř. Podle mezinárodního vědeckého týmu jde o důkaz, že radioaktivita nemusí mít na celkovou populaci zvířat ničivý dopad. Výsledky dlouhodobého výzkumu nyní zveřejnil časopis Current Biology.
Místo, které pamatuje nejhorší jadernou katastrofu v dějinách, může pro přírodu znamenat ráj klidu. Takzvaná černobylská zakázaná zóna je lidmi stále obydlená minimálně, v průběhu dekád ale lidská obydlí nahradily rezervace vzácných druhů zvířat. Tým zoologů například uvedl, že populaci losů, jelenů nebo divokých prasat se právě v lesích kolem Černobylu vede stejně jako v chráněných rezervacích bez zamoření.
Právě radioaktivní katastrofa, která odtud vyhnala člověka i jakoukoliv jeho činnost, umožnila divoké zvěři najít relativně bezpečné útočiště. Studie upozornila na to, že do množství zdejší zvěře se zřejmě nijak výrazně nepromítá zdejší úroveň radiace. Vědci je pozorovali pomocí leteckého snímkování a sledováním jejich stop ve sněhu.
V počtech divoké zvěře přitom nezjistili žádný rozdíl ve srovnání s jinými rezervacemi v Bělorusku. Údajně pouhý rok po katastrofě se stavy zvěře začaly obnovovat. Samotná populace vlků je navíc sedmkrát vyšší než v okolních lokalitách, uvádí studie.
V době před katastrofou bylo v černobylských lesích zřejmě méně zvířat, než je tomu nyní. Šlo totiž o oblast s poměrně rozvinutým průmyslem a zemědělstvím." Ačkoliv radiace mohla mít negativní dopad na jednotlivá zvířata, jejich populaci jako celek to nijak neovlivnilo," uvádí ekolog Jim Smith z univerzity v Portsmouthu.
Někteří vědci ale považují výsledky studie za příliš optimistické. "Neexistuje žádný důkaz, který by naznačoval, že v této oblasti kypí život," řekl agentuře AP biolog Timothy Mousseau z univerzity v americké Jižní Karolíně.
Kolegům vyčítá, že své závěry nepokryli dostatečným množstvím důkazů a nezabývali se dlouhodobým vlivem radiace na zvířecí druhy. Mnohé druhy zvěře měly podle Mousseaua velký problém se do okolí Černobylu po výbuchu vrátit. Některé prý vykazovaly těžké zdravotní poruchy v důsledku ozáření.
Také srovnání s okolními rezervacemi podle něj pokulhává. Počet zvěře v černobylské zóně prý nevzrostl více než v jiných oblastech Evropy, kde byl zakázán lov. „Studie cílí hlavně na větší savce, které lidi nejčastěji loví. Mnoho těchto druhů se rozmnožuje velmi rychle – v momentě, kdy je přestanete lovit, pro ně není problém se velmi rychle rozšířit," namítá Mousseau.
Výbuch jaderné elektrárny v dubnu 1986 doprovázel mohutný únik radioaktivity, který zasáhl rozlehlou oblast v okolí elektrárny i v sousedním Bělorusku. Tamní úřady evakuovaly zónu, kde do té doby žilo 20 tisíc lidí, a vytvořily v ní rezervaci o ploše 2160 čtverečních kilometrů.
V nejzamořenější oblasti vznikly dvě uzavřené rezervace – ukrajinská zakázána zóna, zahrnující i známý Ryšavý les s extrémním zásahem radioaktivity, a také Poleská státní radiačně-ekologická rezervace, která se vyskytuje na území Běloruska. Právě v ní vědci prozkoumali více než 2000 kilometrů čtverečních a zaměřili se hlavně na populaci jelenů, losů a divokých prasat.
Místo po výbuchu zasažené radioaktivitou v první vlně tento okamžik dlouho připomínalo na první pohled. Ozářené stromy zde ve velkém množství odumřely a zbarvily se do ruda, proto se lokalitě o rozloze 10 kilometrů čtverečních přezdívá Rudý či Ryšavý les. Velkou část tohoto porostu proto technici vybagrovali a zakopali do jam v zemi. I když zde radioaktivita během třiceti let výrazně klesla, stále jde o jedno z nejvíce kontaminovaných míst na světě.
I zde se k překvapení vědců relativně daří několika druhům zvířat. Odchytili zde například několik místních myší a dalších zvířat a zjistili u nich vysokou úroveň radiace v kostech či svalech, ale z fyzického hlediska byla zvířata normální.
