Vinice Vergenoegd nedaleko Kapského města nepoužívá chemické postřiky ani hnojiva. Vše obstará speciální plemeno kachen. Stovky indických běžců vinnou révu dennodenně zbavují všech škůdců a navíc lákají turisty.
Indičtí běžci milují šneky, červy a další škůdce. A jihoafrická vinice Vergenoegd přišla na to, jak jejich přirozené stravovací návyky využít. Nepoužívá postřiky, jen kachní zobáky.
„Obvyklé postřiky zabijí všechno, zatímco kachny vstoupí do vinice a sní jen to, co musí. Vyzobou šneky, jejich vajíčka, dalších věcí se nedotknou. Není nutné sahat na něco, co vinici nepoškozuje,“ říká manažer vinice David Bardenhorst.
Z této rarity se stala atrakce. Turisty z padesát kilometrů vzdáleného Kapského města sem majitelé lákají na kachní průvod. Z hlavní budovy na vinná pole je to asi pět set metrů - udržet běžce v řadě ale není jen tak. Pasáčci je tam ženou dvakrát denně pomocí bílých vlajek.
O kachny se už tři roky stará Denzil Matthys a jak sám přiznávám, za tu dobu se jeho vztah k těmto zvířatům diametrálně změnil: „Když jsem tady začal pracovat, miloval jsem kachní maso. Od té doby, co s kachnami pracuju, už to není mé oblíbené jídlo. Teď je vnímám jako domácí mazlíčky.“
Indičtí běžci pocházejí z Malajsie, kde je lidé využívají na rýžových polích. Touto praxí se vinice inspiruje už desítky let. Nikdy tady ale přírodních pojídačů škůdců neběhalo tolik. Farma jich teď hostí přesně 1071.
„Exportováni byli v 19. století. Tehdejší majitel vinice John Faure jich pár koupil. Na přelomu roku 1983 a 1984 začínal se šesti kachnami,“ dodává Bardenhorst.
Ekologie ale něco stojí. Na porovnatelně velké farmě utratí pěstitelé za pesticidy na rok 50 000 randů, chov kachního stáda ale vyjde až na 30 tisíc randů za měsíc. Kromě šnečí diety jsou kachny krmeny obilím a chovány v ochranných klecích.
