Berlín – Věřící v Německu už nemusejí do kostela, slovo boží teď totiž mohou vyslechnout i v modlitebních automatech. Ty dnes stojí v Berlíně, Frankfurtu nad Mohanem a donedávna v Drážďanech. Budky připomínají spíše kabiny na pasové fotky, ale skrývají na 300 modliteb v 65 jazycích. Čeština mezi nimi zatím chybí. Jejich tvůrce však do budoucna počítá i s ní a nevylučuje, že by se v rámci plánované expanze do zahraničí mohl jeden takový moderní minikostel objevit třeba v Praze.
„Dobrý den, vítejte v modlomatu,“ zdraví uklidňující ženský hlas návštěvníka, který veden touhou slyšet slovo boží nebo jen čistě ze zvědavosti usedne do nepříliš prostorné krabice na plastovou stoličku před modrý displej a dotkne se ho. Na obrazovce se před ním rozbalí nabídka světových náboženství, jimiž se může proklikat až k modlitbě, kterou chce slyšet.
Berlínský modlomat (v němčině Gebetomat) je v nákupní hale Arminiovy tržnice za radnicí čtvrti Tiergarten. Svou červenou barvou splývá s rudou cihlovou stěnou, u níž stojí zcela mimo hlavní obchodní ruch, a náhodný kolemjdoucí ho tak zaznamená až díky bílé svítící stříšce nebo zcela netržním zvukům, které se linou z jeho útrob.
Vedle známého Otčenáše, jenž je zde ve více než desítce jazykových verzích včetně korejštiny a indonéštiny, muslimských pátečních modliteb nebo židovských sabatových písní naleznou zájemci v automatu i mnohem exotičtější příspěvky, jako jsou zpěvy tibetských mnichů, rituální písně domorodců ze Šalamounových ostrovů či náboženské texty kontroverzních scientologů.
Oliver Sturm
„Mým hlavním kritériem při výběru bylo, aby ukázal co největší pestrost a byl co nejvíce internacionální.“
Sturm vnímá myšlenku svého vynálezu jako umělecký a osvětový projekt. Nápad dostal v roce 1999 v newyorském metru, kde slyšel mluvit podobný stroj. Začal uvažovat, jaké by to bylo, kdyby odříkával modlitby. Před třemi roky takový přestavěný automat na fotografie poprvé představil veřejnosti. Původně ho zamýšlel jako placenou službu, jak dokládá otvor na vhazování mincí po straně dotykové obrazovky. Jeden Otčenáš vyšel na 50 centů (12 korun). Dnes je ale otvor přelepený a všechny modlitby jsou zdarma.
„Byla to taková umělecká provokace narážející na to, že náš svět zašel už tak daleko, že vyrábí automaty, v nichž se musí za duchovní věci platit,“ popisuje Sturm. Před umístěním na Arminiovu tržnici ho ale načas postavil do berlínské SOS dětské vesničky, a jelikož nechtěl, aby děti za používání platily, systém deaktivoval.
Jaký mají na modlomat názor Němci?
„Je to úplně praštěné.“ - prodavač v okolních stáncích
„Náhrada za kostel to není, ale pokud to lidem pomáhá se v modlitbách najít, tak proč ne.“ - evangelický farář Martin Germer
„Je hodně lidí, kteří se nejprve smějí a říkají, co je to za bláznivý nápad. Ale pak si sednou dovnitř a převládne zájem o všechna ta náboženství. Je jen málo takových, kteří jsou skeptičtí nebo vyloženě kritičtí.“ - tvůrce modlomatu Sturm
V budoucnu by Sturm svůj automat chtěl představit také v New Yorku a v Japonsku; zájemce už má prý z Dubaje. „Jeden modlomat bych rád dostal i do Prahy. Myslím, že by to bylo zajímavé,“ poznamenal v narážce na dobře známý ateismus Čechů. V nejbližší době by ho ale rád viděl na některém z berlínských letišť.
