V těžkých podmínkách keňského slumu se stal ze Stanleyho Okinyiho hrdina. Otec nepohyblivé dcery se rozhodl, že nebude pomáhat jenom jí, ale i dalším postiženým dětem. Každý den je na své náklady vozí do školy, aby měly naději na lepší život.
Stanley svou dceru pokřtil na Happy, tedy Šťastná. V drsném prostředí nairobského slumu Kibera ji ale velmi rychle postihlo neštěstí. Ve třech letech Happy onemocněla meningitidou a ztratila schopnost pohybu i řeči.
Otec pro ni našel vhodnou školu a denně ji do ní vozí. Do starého poruchového minibusu začal postupně přibírat další a další postižené děti. Dnes už jich bere čtyřicet. Navzdory tomu, jak těžké to někdy může být. „Některé děti se mezi sebou perou, jiné bijí do okenních tabulek a některé dokonce bijí samy sebe. Takže musím zastavit na kraji silnice a zkontrolovat, jestli jsou v pořádku,“ popisuje obtíže.
Dětem se to ale vyplatí. Škola, kam je Stanley vozí, je placená ze zahraniční pomoci a zdejší učitelé umí s postiženými zacházet. „Díky Stanleymu máme přístup k většímu počtu dětí se zvláštními potřebami, hlavně k těm s tělesným postižením, které žijí ve slumu Kibera,“ říká ředitel Mary Rice Centre v Nairobi Gerald Mgalula.
Invalidní děti mají v Keni přístup ke vzdělání velmi těžký. Druhý stupeň základní školy nedokončí ani dvacet procent z nich. Díky Stanleymu to teď desítkám dětí ze slumu Kibera nehrozí. Od jejich rodičů si většinou nebere nic. Benzín i opravy mikrobusu platí ze svého.
