Haag - Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu dnes uznal vinným bývalého velitele konžských milicí Thomase Lubangu za verbování dětských vojáků během občanské války v Kongu v letech 2002 a 2003. Jde o první verdikt v desetileté historii soudu, výše trestu bude oznámena později. Lubangovi hrozí maximálně doživotí - ICC nemůže odsoudit nikoho k trestu smrti. Proti rozsudku se Lubanga může odvolat.
Soud „se jednomyslně usnesl, že obžaloba prokázala nad vší pochybnost, že Thomas Lubanga je vinen ze zločinů verbování dětí mladších 15 let a že je nutil k účasti v ozbrojeném konfliktu,“ prohlásil soudce Adrian Fulford. Třeba Juliet si prošla peklem. Když jí bylo čtrnáct, vtrhli do její vesnice v Demokratické republice Kongo ozbrojenci. Zbili ji, znásilnili a odvedli pryč. Pět let sloužila v povstalecké jednotce. Teď otřesné zážitky líčí studentům. „Abychom dostali jídlo, nutili nás bojovat. Taky mě nutili zabíjet,“ popisuje Juliet.
Lubanga je obžalován spolu se šéfem ugandských milicí Armády božího odporu Josephem Konym, který ale stále spravedlnosti uniká. Jedná se o první případ, v němž se Mezinárodní trestní soud zabývá výlučně otázkou využívání dětských vojáků. Dnešní rozsudek proto vytváří právní precedent, který by mohl být později využit v podobných případech. Lubanga byl obviněn z najímání dětských vojáků k bojům ve východním Kongu. Prohlásil však, že se cítí být nevinen. Kony čelí závažnějším obviněním, která zahrnují využívání dětí k vraždění a zohavování nepřátel v podstatně větším rozměru s přesahem do čtyř afrických zemí.
Thomas Lubanga
Jednapadesátiletý vůdce vzbouřeneckého Svazu konžských vlastenců (UPC) byl obžalován z toho, že od září 2002 do srpna 2003 ve východokonžském distriktu Ituri nasazoval děti do bojů v rámci občanského konfliktu. Občanská válka skončila po pěti letech v roce 2003. Vyžádala si odhadem 60 000 obětí. Do řad povstalců bylo během ní podle aktivistů zverbováno více než 30 000 dětí.
Důkazy, které předložil žalobce Luis Moreno-Ocampo, podle soudu mimo jiné ukazují, že UPC a jeho ozbrojená větev využívaly děti jako „vojenské hlídky“ či „ochranku Thomase Lubangy“. V povstaleckých jednotkách prý děti podstupovaly velmi tvrdý výcvik a byly přísně trestány.
Lubanga dnes při čtení rozsudku zůstával bez hnutí, pouze v závěru slyšení se usmál na manželku. Čtení rozsudku se v části soudní síně určené pro veřejnost účastnila i americká herečka Angelina Jolieová. Rozsudek označila za vítězství pro bývalé dětské vojáky. „Toto je jejich den. Tyto děti budou nyní cítit, že za to, co se jim stalo, a za jejich strádání prostě beztrestnost neexistuje,“ prohlásila. Právní zástupce obětí Luc Walleyn řekl, že rozsudek pro ně představuje úlevu.
Verdikt přivítalo také několik mezinárodní organizací zabývajícími se lidskými právy. Podle Human Rights Watch jde pro pachatele podobně závažných zločinů o silný signál, že neujdou trestu. Někteří aktivisté ale vyjádřili zklamání nad tím, že Lubanga nebyl viněn ze sexuálních zločinů. Soudci ICC přitom prý jasně zmínili, že dívky byly znásilňovány a zneužívány jako sexuální otrokyně.
Sunil Pal, podporovatel Mezinárodního trestního soudu:
„Ukazuje to, že takové zločiny, zvlášť využívání dětských vojáků, už nebudou tolerovány.“
Lubanga byl zatčen v Kongu v roce 2005 a o rok později vydán do Haagu. Proces s ním začal v lednu 2009 a skončil loni v srpnu. Lubanga tvrdí, že byl jen politik a na násilnostech neměl žádný podíl. Byl jedním z prvních podezřelých vzatých do vazby od ustavení ICC. Jeho případ zpomalily spory mezi žalobci a soudci, ale také možnost účasti svědků při procesu. Soud dnes kritizoval práci žalobce Morena-Ocampa, především zapojení jeho zprostředkovatelů v Ituri v prvních fázích vyšetřování, které prý mělo za následek, že některé důkazy nebyly hodnověrné.
Haagský soud má za cíl hledání spravedlnosti pro oběti válečných zločinů, ať se stanou kdekoli ve světě. Vznikl 1. července 2002, činnost zahájil v roce 2003. Mezinárodní trestní tribunál ale uznává jen 120 zemí, nepatří mezi ně třeba Čína, Rusko, Spojené státy, Indie nebo Izrael.
V Haagu si už verdikty za válečné zločiny celá řada lidí vyslechla, vždy ale v rámci speciálních tribunálů - pro zločiny v bývalé Jugoslávii, Rwandě nebo Sieře Leone. Tyto soudy spravedlnost v rámci svých omezených mandátů už většinou našly.
