Zkušenost se ztrátou domova je pro všechny uprchlíky společná, ať už se jedná o blízkovýchodní běžence, nebo o Němce, kteří museli po druhé světové válce opustit východní Evropu. V projevu při příležitosti Dne vlasti to prohlásil spolkový prezident Joachim Gauck. Slova uznání od něj pak zazněla na adresu smírných aktivit brněnské radnice i českých spisovatelek.
Po porážce nacistického Německa v roce 1945 musely země střední a východní Evropy opustit miliony Němců a jen z tehdejšího Československa jich odešly tři miliony. Zatímco česká historiografie hovoří o poválečném odchodu německého obyvatelstva jako o odsunu, samotní Němci tradičně používají slovo Vertreibung – vyhnání.
Den vlasti, během nějž německý prezident Joachim Gauck promluvil, pak každoročně pořádá Svaz vyhnanců (BdV), organizace zastřešující Němce, jichž se vysídlení z východní Evropy po roce 1945 dotklo.
Uznání pro Brno
Ve své půlhodinové řeči Gauck ocenil snahy brněnského primátora Petra Vokřála o usmíření s Němci v rámci Roku smíření, tedy série akcí, které v Brně připomněly sedmdesáté výročí konce druhé světové války. „U příležitosti 70. výročí ‚brněnského pochodu smrti‘ městská rada zorganizovala vzpomínkový pochod, který v protisměru oproti tehdejšímu vyhnání končil v Brně. Tím měli být Němci symbolicky znovu přivítáni,“ podotkl Gauck.
Pochod, který z moravské metropole vykázal německé obyvatelstvo, zná česká veřejnost i díky románu Vyhnání Gerty Schnirch od spisovatelky Kateřiny Tučkové – a tu, spolu s autorkou románu Peníze od Hitlera Radkou Denemarkovou, německý prezident ve svém projevu zmínil rovněž. Obě spisovatelky použil jako příklad toho, že o vyhnání Němců z Československa už nepíší jen osoby, jichž se dobové události přímo dotkly, ale i zástupci mladších českých generací.
Gauck: Ztráta domova je stejná
Ve svém projevu Gauck rovněž srovnal osudy vysídlených Němců s osudem dnešních blízkovýchodních běženců. „Existenciální zkušenost ztráty domova je uprchlíkům na celém světě společná,“ řekl. Dnešní uprchlíci stejně jako dříve vysídlení podle něj prožívají složitou a často traumatickou cestu z domova, smutek ze ztráty, ale také pocit, že jsou ve své nové vlasti cizí.
Zároveň Gauck zdůraznil rozdíly, které mezi oběma příklady vidí: Tehdejší vyhnanci hovořili stejným jazykem, vyznávali stejné náboženství a patřili ke stejné kultuře, podotkl. Také do Německa přicházeli s tím, že už se do zemí, z nichž přišli, nikdy nastálo nevrátí, čemuž tak dnes vždy není.
Němci si prý musí zvyknout na změnu společnosti
Spolková republika podle jejího prezidenta nicméně musí dostát svého závazku uprchlíkům pomáhat. „Zůstaneme věrni našim základům demokracie a práva. A budeme nadále formováni duchem humánnosti a postojem otevřenosti, připravenosti pomáhat a lidskosti vůči pronásledovaným, vyhnaným a práv zbaveným. To zůstane naším typickým znakem,“ prohlásil s tím, že se zároveň musí zabývat otázkou, jak plnit tuto právní a morální povinnost, aniž by byla ohrožena stabilita země a soudržnost společnosti.
„Žádná země nemůže zcela vyloučit, že se mezi běžence přimíchají i lidé, kteří zemi, která je přijme, chtějí škodit, nebo že se po příchodu radikalizují,“ upozornil a dodal, že integrace – s ohledem na odlišný kulturní původ – bude nějakou dobu trvat. „Je potřeba času začlenit uprchlíky do společnosti a je potřeba času, aby si tuzemští obyvatelé zvykli na měnící se společnost,“ je přesvědčen.
