Varšava - Film Jack Strong přitáhl do kin davy Poláků. Za necelý měsíc ho zhlédl milion lidí. Snímek popisuje skutečný příběh bývalého elitního plukovníka polské komunistické armády Ryszarda Kukliňského. V sedmdesátých letech vyzradil Američanům nejtajnější plány Kremlu a Varšavské smlouvy. Vysloužil si přívlastek „největší škůdce komunismu“. V samotném Polsku ale jeho postava dodnes budí kontroverze.
Film o „největším škůdci komunismu“ uchvátil Poláky
Špion, který porazil sovětské impérium. Polský snímek Jack Strong nešetří velkými slovy a černobílými obrazy. Základní příběh plukovníka Kukliňského ale popisuje pravdivě: jako zdroj tajných vojenských informací, které byly pro Spojené státy za studené války neocenitelné.
Snímek Jack Strong - podle Kukliňského krycího jména – má v Polsku nečekaný ohlas. Po několika týdnech promítání už získal titul nejpopulárnějšího filmu celého roku. „Je to prostě takové chytlavé historické téma, které má kino rádo. To celému filmu hodně pomohlo,“ konstatovala producentka filmu Ewa Jastrzebsková.
Filmovému Kukliňskému nechybí napětí, akce ani historická přesnost. Snímek ukazuje tlak na jeho rodinu i společný útěk začátkem osmdesátých let, během kterého je Američané tajně vyvezli z Polska na Západ. „Je to film pro masového diváka. A v této kategorii splňuje všechno, co chce člověk v kině vidět,“ prohlásil filmový kritik týdeníku Polityka Janusz Wróblewski.
Americký agent v srdci polské generality
V 60. letech jako mladý a ambiciózní důstojník dělal Kukliński v Polské lidové armádě slibnou kariéru. V roce 1968 v generálním štábu v Legnici rýsoval detailní plány polské intervence do Československa, o loajalitě zapáleného komunisty nikdo nepochyboval. Kukliński proto stoupal v armádní špičce prudce vzhrůru a po boku polské generality měl přístup k řadě nejtajnějších dokumentů celého východního bloku.
Na počátku 70. let ale podle historiků nastal v myšlení polského důstojníka zásadní zlom. K vnitřnímu rozchodu s komunismem ho přitom prý přivedli tři momenty. „Rok 1968 a útok na Československo, který v žádném případě nebyl v polském zájmu. Masakr na polském pobřeží v roce 1970, kdy civilisty už tehdy zabíjeli z tanků a helikoptér ne policisté, ale rovnou vojáci, mnohdy Kuklińského kolegové. A nakonec přítomnost sovětských jaderných zbraní na polském území, které měly být použité k útoku na západní Evropu,“ vypočítává ředitel Muzea Ryszarda Kuklińského Filip Frackowiak důvody, proč se Kukliński rozhodl spolupracovat se západní rozvědkou.
Kontakt s Američany polský důstojník navazoval složitě a neuměle. Navzdory obrovskému riziku Kukliňski v generálním štábu tajně fotil tisíce klíčových dokumentů. Ty během 70. let postupně posílal na Západ. Pro Američany byl tehdy v době zuřící Studené války neocenitelným zdrojem informací.
Zrádce, nebo hrdina?
Výjimečnost Kuklinského dokumentů po letech potvrzují i jeho řídící důstojníci z americké CIA. „Pozice plukovníka Kuklińského v generálním štábu mu umožnila předávat nám informace, díky kterým jsme se řadu věcí nejen dozvěděli, ale taky jim porozuměli,“ konstatuje někdejší Kuklińského nadřízený Aris Pappas.
Poláci dnes nepopírají velkou špionážní roli Kuklinského. Hádají se ale o to, co bylo pro něj ve spolupráci s Washingtonem hlavní motivací. Část lidí v něm vidí zrádce vlasti a prospěcháře, který hrál na všechny strany. „Hlavně mezi vojáky, ale taky v levicových kruzích, silně spojených s bývalým komunistickým režimem, panuje doteď přesvědčení, že Kukliński byl zrádce a proto ho není možné popisovat jako národního hrdinu,“ vysvětluje filmový kritik Wróblewski.
Ředitel Kukliňského muzea ve Varšavě to odmítá. Polský plukovník podle něj zrál – a jeho hlavní motivací byla záchrana vlastní země. „Kdyby (třetí světová válka) vypukla, Polsko by bylo její největší obětí. Atomové zbraně by ho úplně zničily,“ uvedl Filip Frackowiak, ředitel Muzea Ryszarda Kukliňského ve Varšavě.
Ryszard Kukliński zemřel v roce 2004. Pohřben byl na čestném místě na varšavském hřbitově Powazki. Nálepky kontroverzního hrdiny se ale nikdy nezbavil.