Kyjev - Dnešní vyspělé systémy protivzdušné obrany mohou vystopovat s poměrně vysokou přesností dráhu letu rakety a určit tak přibližné místo jejího odpalu. Ve studiu ČT24 to řekl bývalý vedoucí systémů protivzdušné obrany Miroslav Krátký. Právě takové systémy mají Spojené státy k dispozici. Nicméně ani tyto znalosti ještě viníka tragédie letu MH17, které se zřítilo ve čtvrtek na Ukrajině, stoprocentně neodhalí. Určit, kdo odpalovací zařízení ovládal, totiž bude poměrně obtížné. Napomoci by mohl především nález zbytků rakety, který by o svém původu mohl ledacos napovědět.
Američané tvrdí, že dokážou naprosto přesně určit dráhu letu vystřelené rakety. S vyspělostí dnešní techniky je to podle Krátkého skutečně možné. Spojené státy disponují v rámci protiraketové obrany systémem, který území potencionálních hrozeb monitoruje. „Technicky je možné, aby citlivost tohoto zařízení identifikovalo z kosmu start nějaké rakety,“ myslí si Krátký. Také Evropa nedávno instalovala radar protiraketové obrany v jihovýchodní části Turecka, který by podle Krátkého mohl být schopný zaměřit dráhu dané střely s přesností několika desítek metrů.
Má to ovšem jeden háček. Na základě elektronických a tepelných stop ve vzduchu lze sice určit dráhu rakety, není ale z toho jasné, kdo ji ve skutečnosti odpálil. „Z toho se určí pouze místo odpalu, a to ještě nesvědčí o tom, kdo seděl v kabině odpalovacího zařízení,“ konstatoval Krátký.
Raketu země-vzduch mají obě strany konfliktu
K identifikaci viníka by tak bylo nutné najít zbytky rakety či alespoň části trosek, na nichž jsou patrné stopy po výbuchu. „Raketa, která se ve vzduchu rozpadne, nezmizí úplně, ale některé její větší části by bylo možné najít na zemi,“ poznamenal Krátký. Každá raketa má své výrobní číslo, a pokud by se podařilo najít její větší kus, bylo by možné podrobnější informace o ní dohledat.
S tím souhlasí i šéfredaktor časopisu ATN Michal Zdobinský. Také z černých skříněk lze podle něj poznat, zda letadlo zasáhla raketa, nezjistíme ale, kdo tu raketu vypustil. „Typ rakety by se měl zjistit z bližší analýzy trosek,“ řekl Zdobinský, podle něhož existuje šance, že se podaří dohledat nějaké úlomky nebo stopy výbušnin, které raketa měla obsahovat. Na nalezených dílech jsou podle Kollera výrobní čísla. „Podle nich je jasně dohledatelné, kde byly rakety vyrobeny,“ tvrdí.
Ve výzbroji ale podle Krátkého mají takzvanou raketu BUK obě strany konfliktu. „Myslím si, že tyto systémy jsou udržovány na takovém stupni pohotovosti, aby byly použitelné stejně jako ve všech částech světa, protože obrana vzdušného prostoru je priorita,“ upozornil plukovník.
Samotná hlavice BUKu má hmotnost asi 70 kilogramů a funguje jako brokový náboj. „Má v sobě částečky vyrobené z těžkého a tvrdého materiálu, které devastují cíl. V okamžiku nárazu do letadla zničí elektrické a hydraulické systémy, motory a zdevastuje trup. V případě přímého zásahu to může letadlo úplně rozlámat,“ dodal letecký publicista Martin Velek.
Systém BUK je dnes ve výzbroji řady států v postsovětském prostoru, nejmodernějšími verzemi disponuje ruská armáda, pro kterou se stále vyvíjí. Disponují jím ale také ukrajinské ozbrojené síly. Celý protiletadlový systém se skládá z několika pásových vozidel - velitelského vozu, vozidla vybaveného radiolokátorem a dvou druhů mobilních odpalovacích zařízení. Pásové mobilní odpalovací zařízení vybavené radarem přitom dokáže fungovat i nezávisle. Každý odpalovací komplet je vybaven čtveřicí raket s poloaktivním radarovým řízením, které jsou dlouhé zhruba 5,5 metru a váží přibližně 700 kilogramů. Dosahují čtyřnásobku rychlosti zvuku a jejich dolet a dostup se liší podle verze. Nejmodernější střely dokážou zasáhnout cíl vzdálený až 50 kilometrů a letící 25 kilometrů vysoko.
Havárie malajsijského letounu s 298 lidmi na palubě se odehrála ve čtvrtek a zatím není jasné, co ji způsobilo. Nejčastěji se hovoří o tom, že stroj sestřelila raketa země-vzduch; Ukrajina, Rusko a proruští rebelové se vzájemně obviňují z odpovědnosti a trvají na tom, že chyba není na jejich straně.
