Na jihu Francie vrcholí stavba experimentálního fúzního reaktoru ITER. Na jeho budování se podílí 35 zemí. Za necelých patnáct let by mělo toto zařízení, sen celých generací fyziků, dosáhnout energetické ziskovosti. A pomoci vyřešit naléhavé problémy s energiemi.
Experimentální fúzní reaktor ITER je dokončen ze tří čtvrtin. Příští rok ho čeká zkušební provoz
Může to být malé slunce na zemi. Bezemisní a prakticky nevyčerpatelný zdroj energie. Na jihu Francie pokročila výstavba reaktoru založeném na termojaderné fúzi, kromě orbitální stanice vůbec nejdražším mezinárodním vědeckém projektu. Stojí více než 600 miliard korun a je dokončen z pětasedmdesáti procent, informoval zpravodaj ČT ve Francii Jan Šmíd.
O nový způsob výroby energie se zajímají z různých odvětví. Jejich zástupci jsou tu na návštěvě prakticky každý den, zkušební provoz by měl být spuštěn v roce 2023. „Všichni chtějí vědět, kdy budeme mít tuto novou energii, elektřinu, když je jí tolik třeba. Jestli dokážeme zrychlit,“ říká mluvčí ITER Sabina Griffithová.
Bezpečné řešení nukleární energie, tvrdí odborníci
Podle odborníků je právě tento typ fúze bezpečným řešením nukleární energie bez nebezpečí úniku radioaktivního materiálu. A také vysoce ekologickým. „Není potřeba skladovat vyhořelé palivo, neexistuje žádné nebezpečí výbuchu nebo ztráty kontroly nad reakcí. Takže je tu řada výhod. Pokud to dokážeme ovládnout, máme velmi silný zdroj,“ uvedl výzkumník ITER Alain Becoulet.
Reaktor by měl produkovat více energie, než kolik jí je potřeba pro spuštění a udržení fúze. Klíčová je hustota a množství paliva. „Množství fúzní energie, které to vyprodukuje, závisí na množství paliva. Ale může se stát, že v důsledku různých událostí to množství paliva klesne a tím se nám sníží množství fúzní energie,“ vysvětluje český vědec působící v Německu Ondřej Kudláček.
Konstrukci reaktoru nelze urychlit
Bez ohledu na tlak plynoucí z rostoucích cen energií nelze konstrukci reaktoru výrazně urychlit. „Musíme se ujistit, že všechno je bezpečné a že všechny kroky na sebe navazují. A když budeme tokamak uzavírat, chceme to udělat správně,“ zdůrazňuje inženýr z Bostonu Graham Rossano.
Vývoj reaktoru může poznamenat ruská invaze na Ukrajinu, protože právě Rusko na konstrukci tokamaku spolupracovalo a mělo dodat i některé klíčové komponenty, připomněl zpravodaj Šmíd.
Na cestě ke komerčnímu reaktoru
Ředitel Ústavu plazmatu Akademie věd Radomír Pánek řekl, že výzkum v této oblasti prošel za uplynulých dvacet let velkým pokrokem. „Zásadní bylo, že se celý svět dokázal dohodnout před šestnácti, osmnácti lety na stavbě ITER.“ Dodal, že projekt pokračuje víceméně dobře. Měl by už prokázat, že jsme schopni z fúze produkovat velké množství energie a že technologie dokáží spolu dostatečně fungovat.
„Je to pořád ještě experiment, nicméně Evropa již připravuje projekt takzvaného dema, což je téměř finální krok, téměř finální projekt, prototyp komerčního reaktoru, který bychom chtěli postavit někdy ve 40. letech tohoto století,“ dodal ředitel.