Káhira - Po dvanácti letech kopání objevili archeologové v Egyptě čtvrtou pyramidu v Gíze. Původně byla nejvyšší a na její stavbu byl použit nejlepší materiál. Padla však za oběť Římanům, kteří jí rozebrali a použili kameny z ní na stavby v Káhiře. Poslední objevená pyramida byla postavena za vlády faraóna Rádžedefa ve třetím tisíciletí před naším letopočtem. Byla nejmajestátnější ze všech čtyř, které bylo možné spatřit už od nilských břehů.
Mezinárodní tým archeologů zjistil, že trosky v Abú Raváš jen pár kilometrů od egyptské metropole odpovídají takzvané ztracené pyramidě. „Tato pyramida byla nejvyšší ze všech čtyř v Gíze (ostatní patří Cheopsovi, Chefrenovi a Menkauremu) a její kameny byly té nejlepší kvality. Dlouho se předpokládalo, že nebyla dokončena, ale dokázali jsme, že tomu tak nebylo. Kameny z ní byly používány po staletí při výstavbě Káhiry,“ upozornil generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Zahí Havás.
„Kopali jsme tu posledních 12 let a odhalili jsme velkou část historie čtvrté dynastie, boje o moc a část tajemství stavby pyramid,“ dodal.
Trosky pyramidy tajemného Rádžedefa dnes nepřesahují desetimetrovou výšku nad zemí. Nacházejí se na vršku v Abú Raváši, vojenské oblasti, kam je přístup omezený. Kolem je vyprahlá poušť a na obzoru temný mrak káhirského smogu.
Z oparu vystupuje trojice gízských pyramid, s nimiž toto majestátní dílo nikdy nebylo podle archeologů propojeno.
Havás je přesvědčen, že Cheopsův syn si vybral toto místo poněkud vzdálené od Gízy, pohřebiště své dynastie, protože chtěl být nezávislý na své rodině; a nadto vysoká poloha by jeho hrobku víc přiblížila Slunci, jeho božstvu.
Poslední nálezy ukazují, že Rádžedefova pyramida byla o 7,62 metru vyšší než Cheopsova, která se tyčí do výšky 146 metrů. Každá strana u základny měřila 122 metry a úhel náklonu byl 64 stupně, ovšem odchylka bránila tomu, aby se zřítila.
Na její stavbu byl použit vápenec a červená žula z Asuánu, stejně jako při stavbě pyramidy jeho otce. Materiál byl dovážen z osmisetkilometrové vzdálenosti po Nilu a do Abú Raváše po velkých žlabech. Pomocí tvrdého kamene doleritu byl lámán na bloky, jež dostávaly přesný tvar díky měděným pilkám s křemenným ostřím. Každý kus této obrovské skládačky vážil až 25 tun a bylo zapotřebí 370 lidí, aby s ním pohnuli.
Většina pracovníků, kteří přicházeli do Abú Raváše, za osm let stavby asi 15.000, byli rolníci, kteří pracovali na stavbě v době, kdy stoupající hladina Nilu zaplavovala jejich pole. „Když zahájili stavbu, dělali si značky na kamenech červeným inkoustem,“ vysvětlil egyptolog Hasan Abdar Rázik.
Hluboká trhlina v zemi, která tvořila sestupovou cestu do podzemní komory, je nyní nekrytá pod otevřeným nebem a posloužila jako důkaz, že v první fázi bylo použito malty ke zpevnění interiéru, kde měl spočinout faraón při své cestě na onen svět.
Venku byla půda poseta úlomky malých nádob, v nichž se nosily obětiny Rádžedefovi. Abdar Rázik ukázal i místo, kde bylo objeveno několik rozbitých soch faraóna a také ruiny stavby, s největší pravděpodobností chrámu.
Pyramida byla pokrytá leštěnou žulou a slitinou ze zlata, stříbra a mědi, které ve slunci zářily na znamení moci. Pyramidu v Abú Raváš bude možné od příštího roku navštívit, ale pouze zvenčí.
