Praha/Londýn - Je to přesně šedesát let, co britská média obdržela zprávu: „Sněhové podmínky jsou špatné“. Nešlo o skutečný fakt, ale o kódovanou zprávu, která znamenala, že Mount Everest byl dobyt. Lidská noha tak poprvé vstoupila na nejvyšší vrchol světa. Prvnímu výstupu ale předcházela řada více či méně úspěšných pokusů. Pod horou se vystřídalo celkem jedenáct výprav. První zdokumentovaný výstup na vrchol ale absolvovali až 29. května 1953 členové britské expedice Nepálec Tenzing Norgay a Novozélanďan Edmund Hillary. Pro britské impérium to byl ohromný úspěch, který se do tisku dostal přesně v den korunovace královny Alžběty II.
Doba bez satelitů a internetu přinesla obtíže, na něž se dnes již zapomíná. Ale dostat zprávu o pokoření Everestu do Evropy co nejrychleji bylo klíčové. Právo na veškeré informace o prvovýstupu měl deník The Times, který byl oficiálním sponzorem výpravy. V základním táboře měl tak svého novináře Jamese Morrise (prošel změnou pohlaví a dnes je z něj Jan Morrisová), jehož úkol byl jediný: Předat informaci o úspěšném dobytí Mount Everestu světu, respektive Velké Británii.
Morris tak musel sejít obtížným terénem z výšky 6 700 m ještě týž večer 30. května, kdy ho informace o prvovýsupu dostihla. Aby nemusel jít sám, připojil se k němu jiný člen výpravy Mike Westmacott. „Bylo to strašné, ledy začaly tát a hrozil jejich pád a já jsem byla zoufalá. Stále jsem padala,“ vzpomíná dnes na sestup šestaosmdesátiletá Morrisová. Pak předala po poslíčkovi kódovanou zprávu do 32 kilometrů vzdáleného Namche Bazaaru. Odtud byl tento sólokapr vysílán rádiem na britské velvyslanectví do Káthmándú a poté telegrafovem přenesen do Velké Británie.
Vše samozřejmě muselo proběhnout co nejrychleji a v naprostém utajení, aby informaci ještě dřív nepřezvala jiná média. I z toho důvodu zpráva vyzněla ve zcela opačném duchu. „Sněhové podmínky jsou špatné. Další postup včera zastaven. Čeká se na zlepšení. Všichni jsou v pořádku.“ Zpráva totiž byla zakódovaná a editoři v Británii věděli, že úspěšný výstup musí obsahovat slova „sněhové podmínky jsou špatné“, naopak neúspěch měl být započat slovy „vítr nám stále působí potíže“.
Členy expedice sestavil ze znalců terénu plukovník John Hunt
Nepříznivá politická situace v Tibetu v roce 1953 neumožnila expedici jiný přístup k hoře než z nepálské strany, ačkoliv ještě před válkou probíhaly všechny pokusy naopak ze strany tibetské. Dodnes je tato jihovýchodní „normálka“ nejpoužívanější trasou horolezců. V době prvovýstupu Hillaryho a Tenzinga ale horozlezecká výzbroj a vymoženosti výpravy vypadaly docela jinak.
Spacáky z prachového peří sice nic nepřekoná, ale tehdejším odvážlivcům nebyly známé například dnes populární vylehčené materiály z plastu a goretex. Největší rozdíl oproti výzbroji dnešních výprav byl tak ve váze. Jenom kyslíkové přístroje obou lezců totiž měly kolem dvaceti kilogramů.
O posledních krocích k vrcholu světa kdysi Edmund Hillary napsal: „Ještě několik unavených kroků a pak už nad námi bylo pouze nebe. Žádné převisy, žádná poslední věž. Stáli jsme společně na vrcholu. Bylo na něm dostatek místa tak pro šest lidí. Dobyli jsme Everest. Úcta, úžas, pokora, pýcha, nadšení - to jistě měly být zmatené pocity prvních mužů stojících na nejvyšším bodu Země, když se to nepodařilo tolika jiným před nimi. Ale já jsem cítil především úlevu a byl jsem překvapen.“
Proč Everest, a ne Čumulangma?
Dnes nejužívanější jméno, tedy Mount Everest, dal hoře sir Andrew Scott Waugh, který vedl zeměměřičský úřad pro Indii. Horu pojmenoval po svém předchůdci ve funkci. Přestože v jiných případech byly upřednostňovány místní, již užívané názvy, Waugh tuto výjimku zdůvodnil tím, že Nepál i Tibet jsou pro cizince uzavřené a nelze tedy použít žádný z místních názvů. A tak od roku 1865 pod nejvyšší horou světa naleznete na mapě označení Mt. Everest.
První výpravu v roce 1921 vedl Howard-Bury a hlavním cílem bylo vypracovat hrubou kartografii horské skupiny a najít možné přístupové cesty. Horolezci dosáhli tehdy Severního sedla ve výšce 6 990 metrů. Nad osm tisíc metrů se dostaly výpravy již v roce 1922 a 1924. Brzy po ní byl Tibet násilně připojen k Číně, a tak byl uzavřen přístup k Everestu ze severu. Naštěstí však povolení ke vstupu a průzkumu začala vydávat vláda Nepálu. A horolezci se již od roku 1949 snažili najít způsob, jak přemoci nejvyšší vrchol světa.
Na podzim 1951 se poprvé do těchto míst vydává Edmund Hillary, o rok později se pak součástí švýcarské expedice stává nosič Tenzing Norgay – ten nakonec společně s Lambertem dosáhli výšky 8 760 m, tedy dosavadního výškového rekordu.
„Český“ prvovýstup severní stranou a bez kyslíku
Jestliže na začátku padesátých let byl Mount Everest považován za nedobytný, na počátku 21. století se před jeho vrcholem tvoří fronty. A nemůže za to jen vylepšení horolezeckého vybavení a technických pomůcek, ale také zájem amatérských lezců a celková komerčnost výprav. „Tam vládnou finance. Jestliže si člověk může koupit nejdražší auto na světě, tak třeba i touží koupit si Everest,“ podotkl první český pokořitel Mount Everestu Leopold Sulovský.
První český pokořitel Mount Everestu Leopold Sulovský vystoupal na nejvyšší horu až na druhý pokus, a to v roce 1991. Ve čtyřicetistupňových mrazech se mu podařilo zdolat prvovýstupem Nortonův kuloár v severní stěně, který je obecně považován za mnohem těžší než tradiční cesta jihovýchodní. I když Hillary a Norgay používali kyslíkové přístroje, expedice Sulovského šla bez kyslíku. „Byli jsme třicátí pátí na světě,“ dodal.
