Vídeň - Mezi politické šarlatány a hulváty zařadil prezidenta Miloše Zemana v dnešním komentáři rakouský deník Die Presse. Podle něj se odchodem Silvia Berlusconiho z čela italské vlády uvolnilo místo politického šarlatána číslo jedna v Evropě. Hlavními kandidáty na jeho nástupnictví jsou podle autora článku Burkharda Bischofa maďarský premiér Viktor Orbán a právě český prezident, kteří vyčnívají z už beztak žalostného obrazu evropské politické elity.
„Orbán brázdí již tři roky politickou krajinou jako buldozer, vytváří stále hlubší příkopy ve společnosti, neustále se snaží vyléčit ústavu země, takže experti v Radě Evropy už mluví o 'vážném ohrožení demokracie',“ napsal Bischof.
„Mezitím se mocně snaží jiný středoevropský politik obsadit nejvyšší příčku mezi politickými hulváty na kontinentu - Čech Miloš Zeman,“ dodal. „Jako levicový populista mohl až dosud počítat s mírnějšími mediálními soudy od mezinárodního levicově-liberálního středního proudu než nacionální konzervativec Orbán. Zeman toho využil a během krátké doby od nástupu do úřadu vnitropoliticky řádil, jako by neměl přijít žádný zítřek,“ uvedl komentátor.
Některým Čechům tak podle něj už nezbývá než nostalgicky vzpomínat na velké muže historie, jako byli prezidenti Tomáš Garrigue Masaryk a Václav Havel. U druhého jmenovaného připomíná historku, kdy se Havlovi při soukromé návštěvě restaurace ve Vídni dostalo aplausu vstoje od ostatních hostů podniku.
„Kdyby vídeňskou restauraci soukromě navštívil Havlův nástupce Václav Klaus, většina hostů by si nejspíš hlídala svoje propisky. A pokud by měl někdy přijít Zeman, muselo by se vydat varování: 'Pozor, neřízená střela!',“ poznamenává autor.
V důsledku Zemanova politického kurzu se podle něj v Česku odehrává „brutální mocenskopolitický konflikt mezi prezidentem a parlamentem“. „Ten by se mohl táhnout dlouhou dobu, mohl by ochromit politický proces a také zhoršit hospodářské výhledy, které beztak nejsou příliš růžové.“ Politickým šarlatánům, jako jsou Berlusconi, Orbán a Zeman, jde pouze o rozšiřování vlastního vlivu, udržení své strany u moci a prebendy pro své podporovatele. „Dobro a strasti vlastních občanů jsou u nich až na druhém nebo třetím místě. Kdyby jim totiž šlo o ně, nezačínali by tito pánové vůbec se svými pletichářskými hrami o moc, které rozdělují společnost,“ uzavírá komentátor rakouského deníku.
