Berlín - Davidova hvězda představovala symbol židů, judaismu a státu Izrael, na jehož vlajce se vyskytuje. Symbolizuje souhvězdí, pod kterým se čeká na Mesiáše, a také šest pracovních dní, kde střed znamená šabat. Symbol jako takový znamená rovnováhu. Šesticípou hvězdu tvořenou dvěma rovnostrannými trojúhelníky, která byla známá pod názvem hexagram již ve starém Egyptě, používali i alchymisté. Ve 30. a 40. letech dvacátého století získala ale hvězda jiný význam. Židé ji museli nosit v nacistickém Německu na veřejnosti s nápisem Jude na žlutém pozadí jako symbol svého zostuzení režimem.
Policejní nařízení o povinném označení Židů starších šesti let žlutou šesticípou hvězdou spatřilo světlo světa v Německu právě 1. září 1941 - 19. září 1941 pak vstoupilo v platnost. Odůvodňovalo se to tím, že dosavadní opatření vůči Židům byla bezcenná, jelikož kontrola je nedostatečná a není ani vždy možná. Státní podtajemník Burgsdorff shrnul situaci následovně tak, že vzhledem k přátelskému postoji většiny Čechů vůči Židům nelze počítat ani s podporou ze strany obyvatelstva. Zákazy uplatňované proti Židům se, podle jeho slov, stávají nejen neúčinnými, ale často i směšnými. Řešení židovského problému podle něj spočívalo v jednotlivých, více či méně ostrých akcích.
Ještě v červenci 1941 začal Úřad říšského protektora korespondovat s centrálními instancemi v Berlíně, aby od nich získal souhlas k označení Židů v protektorátu. Dne 14. srpna Říšské ministerstvo vnitra sdělilo, že v porovnání s prosincem 1938, kdy požadavek na podobné označení v Německu vznesl Göring a Hitler mu nevyhověl, se situace značně změnila. Již není nutné brát ohled na zahraničí, kromě toho poměry v protektorátu jsou odlišné od poměrů v Říši. Říšský ministr vnitra Frick proto neměl žádné námitky proti označení Židů v Protektorátu Čechy a Morava.
Protižidovské propagandy byly i plné noviny
V srpnu pak Frank informoval Neuratha, že v Úřadu říšského protektora panuje všeobecný souhlas s rychlým zavedením veřejného označení Židů, které rovněž požadují říšské služebny, stranické úřadovny a další. Neurath byl srozuměn, žádal ale, aby v tisku bylo předem poukázáno na důvody tohoto opatření. Právě ony totiž poskytovaly okupační správě řadu argumentů při jednání s říšskými úřady. Kromě toho 8. srpna 1941 byl dán kulturně politickým oddělením Úřadu říšského protektora přímý rozkaz k rozpoutání další vlny protižidovské propagandy v novinách, během které je možno v tisku vytyčit požadavek, aby Židé byli označeni zvláštním znamením, jenž měl být prezentován jako hlas lidu.
V roce 1935 vstoupily v Německu v platnost Norimberské zákony, které zakazovaly manželství mezi Židy a osobami nežidovského původu. Všechny osoby židovského původu zbavily plnohodnotného občanství a vyčlenily je do zvláštní skupiny tzv. státních příslušníků. To znamenalo, že Židé pozbyli základní občanská práva, k nimž patří i právo volební. V roce 1936 byl Židům zakázán výkon všech odborných zaměstnání, což jim účinně zabránilo uplatňovat jakýkoliv vliv na vzdělávání, politiku i průmysl. Židovské děti nesměly navštěvovat běžné školy, ale pouze školy židovské. Téměř všechny židovské podniky buď zkrachovaly kvůli finančnímu tlaku a klesajícím ziskům, nebo byly pod nátlakem prodány nacistické vládě. Židé byli mnoha způsoby oddělováni od německé populace a docházelo k dalším omezením jejich lidských práv. Podobné zákony existovaly i v Maďarsku, Rumunsku a Rakousku.
