Peking - Čína je největším importérem odpadu na světě. Rychle rostoucí hospodářství potřebuje suroviny a některé získává recyklací odpadu. Největší na světě je i čínský domácí recyklační průmysl. Pekingské úřady odhadují, že se v zemi zužitkuje až osmdesát procent všeho odpadu. I toto odvětví ale postihla současná hospodářská krize.
Čang Čung Ming sbírá odpad na ulicích Pekingu již dvacet let. Jeho pracovní den začíná v osm ráno a trvá v průměru dvanáct hodin. Do sběren na severu čínské metropole vozí plastové lahve a kartonové krabice. „Mnoho peněz dnes nevydělám. Za celý náklad plastových lahví dostanu asi 90 korun,“ popisuje Čang Čung Ming své těžké živobytí.
Roztříděný a zpracovaný odpad se z přibližně tří set tisíc sběren v celé zemi dováží do továren na jihu Číny. Tam se z něj vyrábí umělý textil či elektronika. Dramatický pokles čínského exportu během krize ale podstatně snížil také poptávku po recyklovaném odpadu. Podle úřadů klesly výkupní ceny některých odpadů až o sedmdesát procent.
„Světová hospodářská krize má negativní vliv na naše odvětví. Nejhorší to bylo na přelomu roku. Zatím ještě nemáme statistiky za první pololetí roku 2009, ale je jisté, že krize zasáhla recyklační byznys velmi tvrdě,“ potvrzuje Kao Jen-li z Národního svazu recyklace odpadů.
Na počátku letošního roku existovaly obavy, že krize recyklačního průmyslu bude trvat až tři roky. Někteří ekonomové dnes ale tvrdí, že díky snahám čínské vlády zbavit se závislosti na exportu a přeorientovat se na domácí trhy může krizi tohoto odvětví vyřešit již počátkem příštího roku.
Ve sběrnách předměstí Tung-siao-kchou úlevu zatím nepociťují. Li Ťia-žuej převzal sběrnu železa po svém otci před deseti lety. Na skládce žije s celou rodinou. Před krizí si vydělal až tři sta tisíc korun ročně, dnes mu příjmy nepokryjí ani výdaje na živobytí. „Před krizí jsem prodal tunu železného odpadu za dvanáct tisíc korun. Dnes dostanu méně než šest tisíc. Během pár měsíců jsem přišel o všechny peníze, které jsem vydělal za poslední dva roky,“ říká Li Ťia-žuej. Přesto, že dnes nevydělá téměř nic, podniku se zatím vzdát nechce. Rodina žije z úspor.
Podobně je na tom i dalších sedm set rodin, které v Pekingu odpad recyklují. Desítky již odešly hledat štěstí jinde. Těm, co zůstávají, nezbývá než doufat, že krize počátkem příštího roku opravdu skončí.
