Berlín - Skoro tři desetiletí dělila Berlín zeď. Začala se stavět v noci 13. srpna 1961. Zpočátku šlo o provizorní přehrazení nízkou zídkou a ostnatým drátem, do roku 1980 už ale hranici mezi východní a západní částí města tvořily čtyřtunové betonové bloky, které jsou místy v Berlíně vidět dodnes. Zeď stála 10 315 dní, padla 9. listopadu 1989. V jedné německé laboratoři se ji ale letos pokusili zbořit znovu.
Pás Berlínské zdi v Bernauské ulici patří k nejzachovalejším ve městě. Zub času a sběratelé suvenýrů ale hlodají i tady: beton postupně opadává a vnitřní masivní dráty jsou vystaveny povětrnostním vlivům. Jednadvacet let po svém pádu tak zeď zase děsí lidi - její pád by totiž tentokrát příliš radostný nebyl. Nyní je za zátarasem, kde zůstane až do chvíle, kdy se prokáže, že kolemjdoucím nehrozí nebezpečí.
„Víme, že zeď se nemůže zřítit na ulici, ale na druhou stranu ano. A ta je také součástí našeho památníku. I za ni jsme odpovědní a musíme zajistit, aby se návštěvníkům nic nestalo. Proto hledáme způsob, jak tu nepříjemnost vyřešit,“ říká Axel Klausmeier, ředitel Nadace Berlínská zeď.
Osud zdi, která 28 let věznila Berlíňany, má nyní v rukou univerzita v německé Chotěbuzi. Právě zde probíhají testy, které mají objasnit, co všechno betonový kolos vydrží. Stroje v bezvětří haly zastupují silnou letní vichřici. Zeď odolává - nevydrží až nápor vichřice o síle 5,4 kilonewtonů. Podle odborníků ale takový nápor v reálu vůbec nehrozí.
