S emeritním papežem Benediktem XVI. ztratila katolická církev vlivného teologa a intelektuála, pro samotný chod Vatikánu se úmrtím Josepha Ratzingera ale nic nemění. Na Petrově stolci zůstává papež František, který svého předchůdce ve čtvrtek vyprovodí na poslední cestu. Ač byl Benedikt XVI. často považován za konzervativce, podle teoložky Jitky Jonové je třeba jeho osobnost vnímat mnohem komplexněji.
Benedikt ukázal, že lze udělat krok, ke kterému se stovky let nikdo neodvážil, říká teoložka
„Byl to muž knihoven, veliký intelektuál, jedna z největších intelektuálních osobností přerodu 20. a 21. století. Teologické knihovny jsou plné jeho děl,“ vyzdvihl osobnost Josepha Ratzingera dramaturg náboženské tvorby ČT Martin Horálek.
„Byl skutečným profesorem, v akademickém prostředí se uměl pohybovat a rád se setkával s intelektuály. Byl větší teolog než Jan Pavel II. a on si jej jako hlubokého a velkého teologa vážil,“ uvedla pro web ČT24 docentka Jitka Jonová z Cyrilometodějské teologické fakulty Univerzity Palackého.
Připomněla, že i během svého pontifikátu vydával Benedikt díla, která stihl rozpracovat ještě před tím, než se stal papežem. Jedním z nich byla trilogie o Ježíši Nazaretském.
Jedna pravda
Ačkoliv byl Joseph Ratzinger považován za konzervativně smýšlejícího, podle Jonové to není zcela jednoznačné. „Pokud mluvíme o Ratzingerovi, je otázkou, co je liberální, progresivní a konzervativní. To, co vždy odmítal, byla relativizace pravdy. Pravda byla jen jedna a byla neměnná. V tomto směru byl skutečně konzervativní.“
Během druhého vatikánského koncilu navíc působil jako poradce kolínského arcibiskupa a patřil zde mezi progresivní proud.
„A je také velký rozdíl v tom, co někteří o Ratzingerovi tvrdí, a v tom, co on skutečně napsal nebo udělal,“ zdůrazňuje docentka Jonová. „Třeba když byli všichni nadšení, že konečně přichází konzervativní papež, jenom proto, že nosil červené střevíce nebo si natáhl čepici s kožešinou. Ale pak někam přijel, dostal něco moderního a také si to oblékl,“ připomíná teoložka.
Nevídaná rezignace
Ohromnou sílu pro to nastolit nový směr podle Jonové projevil Benedikt XVI. v okamžiku, kdy se kvůli ubývajícím fyzickým silám rozhodl rezignovat. „Udělal něco, co nikdo jiný dosud neudělal. A všichni jenom koukali. Ukázal, že to jde. Jan Pavel II. ukázal, že služba je možná až do konce, ačkoliv to bylo velmi těžké. Benedikt zase ukázal, že rezignovat lze, a stáhl se do ústranní.“
I když byly zprvu obavy, že církev bude mít dva papeže, Benedikt XVI. naplnil svůj slib, že odejde z veřejnosti a do chodu církve nebude zasahovat. Františkovi nechal volné ruce.
Při církevních příležitostech se emeritní papež ukazoval sporadicky, František jej ale v jeho bytě ve vatikánských zahradách pravidelně navštěvoval. A když ve středu poprosil o modlitby za těžce nemocného Benedikta, decentně ukázal, že mu odchází přítel.
Pro chod samotného vatikánského státu se smrtí emeritního papeže nic nemění, ani pro církev jeho smrt nic neznamená. „Poprvé po dlouhých stoletích zemřel papež mimo funkci. Je to zajímavá situace a uvidíme, v jakém duchu se povede pohřeb,“ uzavřela Jonová. Pohřební obřady pro svého předchůdce odslouží osobně papež František.