Modří vyvolali předčasné volby, červení slibují zásadní změny. Otázkou zůstává, jaký dopad bude mít kampaň oranžových, do jaké míry kartami zamíchají purpuroví a jak dokáží oslovit voliče žlutí? Řeč je o barvách jako poznávacím znamení politických stran v Británii, které se chystají na červnové parlamentní volby. Právě ty mají potenciál přebarvit politickou mapu země.
Barvy jako poznávací znamení politických stran v Británii. Proč jsou toryové modří?
Hlasování je za dveřmi. Už jen tři týdny a Britové rozhodnou, jak bude vypadat vláda, která provede zemi turbulentními časy během brexitu. Kolotoč kampaně jede na plno a hraje všemi barvami.
Konzervativní strana vsadila tradičně na modrou barvu, ale přesto tomu tak nebylo v historii vždycky. Toryové mívávali ve štítě trikoloru zdobící Union Jack, britskou zástavu. K modré se ale uchýlili poté, co labouristé důrazně obsadili červenou.
Konzervativní modř považují marketingoví experti za barvu, která může být spojována s rozvahou, klidem a jasnou vizí. Také kvůli asociacím s oblohou a mořem. Studenější odstíny modré pak podporují dojem inteligence a logiky. „Pro konzervativce je modrá, myslím, barvou ujištění a vlastenectví,“ domnívá se Tim Bale, profesor politologie.
Labour party Jeremyho Corbyna obléká tradičně červenou, a to už více než sto let. Tedy barvu, která je v celé západní Evropě spojována se sociálně demokratickými platformami. „Byla to původně barva revolučních nebo reformních hnutí. Řekl bych, že je zde prvek radikalismu a dokonce nebezpečí,“ tvrdí Bale.
Za překvapivý by bylo možné označit výběr žluté barvy u Skotské národní strany, někdy kombinovaný s černými literami. Skotské národní barvy, modrá a bílá, tu tedy zcela schází.
Purpurová i oranžová
Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), benjamínek na britské politické scéně, se pro změnu obarvila purpurem. Tuto položku z palety vybírá v politice jen málokdo. V Británii to bylo v minulosti jen hnutí sufražetek bojující za volební právo žen.
Liberální demokraté v kampaních používají buď oranžovou nebo takzvanou hořčicovou barvu. Podle některých jde o pokus podprahově oslovit voliče levice – tedy přiblížit se červené. Jiní ale mají za to, že na liberály žádná jiná výrazná barva zkrátka nezbyla.
„Schopnost odlišit se je nejdůležitější. Pokud uvidíte volební autobus nebo rozetu či plakát v okně anebo nálepku na autě, je okamžitě zřejmé, které z našich hlavních stran patří. Neodlišují je jen odstíny, jsou to základní barvy spektra. Psychologie je v tom, že musí být snadno rozpoznány,“ vysvětluje marketingová konzultantka Cara Bendonová.
Asi největší náskok mají v tomto ohledu zelení: barva, značka i název zní unisono. Tato strana však rozhodně nepatří k favoritům nadcházejících voleb. Ve čtvrtek 8. června se bude tradičně rozhodovat mezi konzervativní modrou a labouristickou červenou.