Barma v posledních dnech pokládá na části hranice s Bangladéšem miny. Píše o tom Reuters s odvoláním na bangladéšské vládní činitele. Barma se tak zřejmě snaží zabránit uprchlému muslimskému etniku Rohingů v návratu do země. Barmské vůdkyně a nositelka Nobelovy ceny za mír Do Aun Schan Su Ťij tvrdí, že vláda se snaží „chránit všechny obyvatele Arakanského státu“. A kritizuje šíření dezinformací.
Barma prý zaminovala hranici, aby se Rohingové už nevrátili. Su Ťij mluví o dezinformacích
Horizont ČT24: V Barmě bobtná téma pronásledování Rohingů (zdroj: ČT24)
Před násilnostmi uteklo během dvou týdnů už 146 tisíc lidí, uvádí OSN. Barmská vláda Rohingy dlouhodobě diskriminuje. „Pokládají miny na svém území podél plotu z ostnatého drátu,“ cituje Reuters jeden ze svých zdrojů na adresu Barmy. Oba zdroje pak shodně tvrdí, že o zaminovávání oblasti se dozvěděly díky fotografickým důkazům a informátorům.
„Naše jednotky viděly tři až čtyřčlenné skupiny, jak pracují v blízkosti plotu z ostnatého drátu, jak cosi ukládají do země,“ uvedl zdroj. „Poté jsme si díky informátorům ověřili, že jsou to miny,“ dodal s tím, že členové skupin byli oděni v uniformách a že to nebyli rohingští povstalci.
Jistý bangladéšský pohraničník řekl, že na barmské straně hranice byly v úterý slyšet dva výbuchy, další dva pak v pondělí. Dodal, že v Bangladéši se léčí chlapec, který v blízkosti hraničního přechodu přišel o levou nohu, zřejmě právě kvůli mině.
V oběhu jsou falešné fotografie, tvrdí Su Ťij
Dháka se chystá vznést formální protest. Su Ťij mezitím v rozhovoru s tureckým prezidentem prohlásila, že o konfliktu se šíří velké množství dezinformací včetně zfalšovaných snímků, jež nahrávají zájmům „teroristů“. Vláda se podle ní snaží chránit všechny obyvatele, jak nejlépe to jde.
Vláda slíbila, že do oblasti pustí humanitární pomoc z Turecka. „V Barmě už kvůli násilí intervenovaly i další muslimské země jako Indonésie či Pákistán. Pomoc se tam pokoušejí dostat i mezinárodní organizace, ale je to složité, protože oblast není bezpečná,“ uvedla zpravodajka ČT Barbora Šámalová.
Většina Rohingů se podle ní nemá kam vrátit, protože jejich vesnice byly srovnány se zemí. „Ti lidé mají strach, mluví o smrti a o zkáze, o tom, že jim vypálili domy a vesnice, což ostatně potvrzují i satelitní snímky,“ podotkla Šámalová.
Tisíce vesničanů uvízly podél pobřeží v naději, že se dostanou do Bangladéše na člunech. Situace je dost zoufalá, protože utekli z domovů s minimem věcí, mají jen igelitové tašky nebo malé pytle. Posedávají na plážích a jen málo z nich má slunečník nebo něco, čím by se mohli ochránit před sluncem.
Nejnovější vlna násilí v Arakanském státě začala, když povstalci z řad Rohingů 25. srpna zaútočili na několik desítek místních policejních stanic a vojenských stanovišť. Při následných střetech s bezpečnostními složkami přišlo o život nejméně 400 osob.
Proti krutému zacházení s Rohingy protestovaly v Jakartě poblíž barmského velvyslanectví tisíce Indonésanů, vedených islamistickými skupinami. Demonstranti požadovali přerušení vztahů mezi oběma zeměmi.
Bangladéšská hraniční stráž
Barma považuje Rohingy za ilegální imigranty z Bangladéše
V multietnické Barmě žije odhadem asi milion muslimských Rohingů. Oni sami tvrdí, že jsou potomky arabských obchodníků a jiných skupin, které zde žily po celé generace. Úřady v převážně buddhistické Barmě je ale považují za ilegální imigranty z Bangladéše a vláda jim upírá občanství. Mnozí Barmánci je ani nepovažují za lidi.
Snahy zbavit Rohingy občanství začaly krátce po získání nezávislosti v roce 1948, kdy byl odsouhlasen zákon o občanství. Teprve legislativa z roku 1982 ale zakotvila popření jejich práva na státní příslušnost. To omezuje jejich právo na svobodu pohybu, přístup ke vzdělání a službám a umožňuje kdykoli zabavit jejich majetek.
Rohingy dostaly do úzkých bezcitné akce úřadů v Barmě a Bangladéši. Prchají před kolektivními tresty v Barmě a bangladéšské úřady je tlačí zpět.
Su Ťij zklamala aktivisty i svět svou nečinností
To se nezměnilo ani s nedávným příchodem demokraticky zvolené vlády, v níž figuruje armádou po dlouhá léta vězněná Su Ťij – držitelka Sacharovovy ceny a Nobelovy ceny míru. „Neříkám, že tu nejsou problémy, ale pomáhá, když se lidé víc zaměří na jejich řešení než na přehánění, aby pak vše vypadalo hůř, než to ve skutečnosti je,“ řekla nedávno Su Ťij.
obrázek
Aktivisté považují její neochotu bránit muslimy za velké zklamání. „Kryje trestnou činnost páchanou armádou,“ upozornil aktivista Tun Khin. BBC ale připomíná, že vliv armády v zemi je stále velmi silný, když řídí klíčová ministerstva, takže je otázkou, co Su Ťij reálně zmůže.
Poslední vlna násilí vypukla v Arakanském státě naplno v roce 2012. Vyžádala si desítky obětí a 100 tisíc vysídlených osob, z nichž tisíce stále zůstávají ve špatných podmínkách v provizorních uprchlických táborech, odkud mají zakázáno vycestovat.
Rohingové jsou mnohými považováni za vůbec nejpronásledovanější menšinu světa, kterou nechtějí Barmánci, ale ani sousední státy. Stovky tisíc Rohingů žijí nelegálně v Bangladéši, kam začali utíkat v 70. letech. Někteří využívají pašeráků lidí, jiní se přes hranice dostávají tak, že podplatí stráž.
Pro bangladéšskou vládu je obtížné říct, že hranice jsou otevřené, protože to by podporovalo vládu v Barmě v dalších zvěrstvech, dokud by nedosáhla svého konečného cíle – etnických čistek muslimské menšiny.
obrázek
Rohingy nechtějí přijímat ani okolní státy
Bangladéš ale Rohingy nepovažuje za uprchlíky a v zemi je nechce. Podle lidskoprávní organizace Amnesty International tamní úřady zadržely a násilím vrátily stovky lidí. Amnesty to považuje za porušení mezinárodního práva. „Mnozí byli donuceni se skrývat a trpí nedostatkem jídla a lékařské péče,“ upozorňuje skupina.
Organizace oficiální reakci Su Ťij označila za hanebnou. „Jde o humanitární katastrofu a katastrofální porušení lidských práv. Ale místo aby slíbila konkrétní kroky na ochranu lidí v Arakanském státě, se zdá, že Su Ťij bagatelizuje děsivé zprávy, které z této oblasti přicházejí,“ uvedla ředitelka krizové reakce AI Tirana Hassanová.
Bez právní ochrany jsou Rohingové v Bangladéši snadnými terči. Kvůli omezeným pracovním možnostem jsou často nuceni k obchodování s drogami nebo pašování lidí, aby si vydělali aspoň trochu peněz. Ženy jsou často znásilňovány, protože se bojí oznámit trestný čin na policii, aby nebyly vyhoštěny, píše Amnesty.
Aktivisté viní mezinárodní společenství z nečinnosti. Někteří z nich mluví o Srebrenici jihovýchodní Asie – odkazují tak na masakr více než osmi tisíc bosenských muslimů v červenci 1995, které měla ochránit organizace OSN.
Ta v případě Rohingů zůstává u slov. V roce 2009 mluvčí organizace popisovala tuto muslimskou menšinu jako „nejpřátelštější lidi na světě“. Úřad pro lidská práva pak letos varoval před skutky proti lidskosti a vyjádřil politování nad tím, že barmská vláda nedala na jeho doporučení, pokud se týká třeba zrušení omezení pohybu.
Rohingové
UNHCR zase apeloval na sousední státy, aby nechaly hranice otevřené a ujaly se Rohingů. Asijské státy, které si většinou do svých vnitřních záležitostí navzájem nemluví, v případě Rohingů volají po změně.
„Svět nemůže nečinně sedět a dívat se na to, jak se někde odehrává genocida. Svět nemůže jen říct, že to není náš problém. Je to náš problém,“ řekl v prosinci malajsijský premiér demonstrantům v Kuala Lumpuru, kteří přišli Rohingy podpořit.
V květnu 2015 ale vratké lodě plné Rohingů nechtělo přijmout Thajsko, Malajsie ani Indonésie, připomíná Amnesty. Řada Rohingů skončí v Malajsii v přeplněných špinavých věznicích. Ani ti, kteří se dočkají statusu uprchlíka, přitom nemají formálně právní status, takže nemohou pracovat a mohou kdykoli skončit za mřížemi.
Tvrdá je vůči imigrantům také Austrálie. „Po nebezpečné a zoufalé cestě čelí někteří (Rohingové) jedné z nejtvrdších politik vůči žadatelům o azyl a končí (v detenčních zařízeních) na ostrovech Manus nebo na Nauru,“ konstatovala Amnesty.