Annapolis (Maryland, USA) - Areál Námořní akademie USA dnes bude dějištěm mezinárodní konference, na kterou americký prezident George Bush pozval blízkovýchodní politiky v naději, že se po sedmi letech podaří obnovit izraelsko-palestinská mírová jednání. Konference se zúčastní zástupci více než 40 států. Bush má konferenci zahájit projevem, v němž chce dát najevo, že blízkovýchodní téma bude jeho prioritou po 14 měsíců, které mu zbývají do konce mandátu.
Po konferenci mají následovat izraelsko-palestinské mírové rozhovory o dosud nevyřešených problémech mírového procesu, kterými jsou status Jeruzaléma, hranice budoucího palestinského státu a osud uprchlíků a židovských osad. Navzdory optimismu, který Bush v pondělí projevil při setkání s izraelským premiérem Ehudem Olmertem, panují obavy, že domácí pozice Olmerta i jeho palestinského protihráče Mahmúda Abbáse úspěšné ukončení mírových rozhovorů neumožní. Obě strany se shodují zatím pouze v tom, že v budoucnu vznikne samostatný palestinský stát. Olmert považuje za významné, že pozvání do Annapolisu přijaly státy jako Saúdská Arábie nebo Sýrie, které byly dosud vůči židovskému státu kritické. Mírové rozhovory ale Olmert považuje zásadně za bilaterální věc Izraele a Palestinců.
Konflikt mezi Izraelci a Palestinci čeká na řešení již 60 let. Zatímco v polovině 90. let se zdálo, že se rýsuje možné mírové řešení, v posledních letech se situace více než zkomplikovala. Tečkou za mírovým procesem z 90. let, který začal historickou dohodou z Osla v září 1993 o vzniku palestinské autonomie, představoval neúspěšný izraelsko-palestinský summit v Camp Davidu v červenci 2000.
Hlavní překážkou byla otázka Jeruzaléma. Zatímco izraelská delegace vedená tehdejším premiérem Ehudem Barakem přijala americký kompromisní návrh na předání svrchovanosti nad částmi východního Jeruzaléma Palestincům, Palestinci v čele s prezidentem autonomie Jásirem Arafatem to odmítli a chtěli celý východní Jeruzalém jako své budoucí hlavní město. O dva měsíce později vypukla druhá palestinská intifáda (povstání), která si dosud vyžádala téměř 5900 mrtvých (ze čtyř pětin Palestinců) a vynesla v únoru 2001 do křesla izraelského premiéra radikálního Ariela Šarona.
Izrael se v srpnu 2005 stáhnul ze všech 21 osad v pásmu Gazy, čímž po 38 letech skončila izraelská okupace v oblasti. V pásmu nicméně začaly již v polovině roku 2006 ozbrojené konflikty mezi palestinskými stranami Fatah a Hamas a letos v polovině června pásmo Gazy zcela ovládl Hamas.
V listopadu 2004 zemřel uznávaný vůdce Arafat, kterého v čele autonomie nahradil po volbách v lednu 2005 umírněný vůdce Fatahu Mahmúd Abbás. Parlamentní volby v lednu 2006 ale vyhrálo radikální hnutí Hamas, které neuznává Izrael a jež se nezřeklo ozbrojeného boje proti němu. Hamas sestavil vládu, kterou ale Izrael ani USA a EU neuznaly.
Změny se ale udály i na izraelské straně. Po nástupu Šarona do premiérského křesla v březnu 2001 zahájil Izrael v červnu 2002 výstavbu kontroverzního plotu podél tzv. zelené linie oddělující západní břeh Jordánu od Izraele.
Šaron byl v čele exekutivy potvrzen po parlamentních volbách v lednu 2003, o tři roky později ale utrpěl mozkovou mrtvici a v čele vlády jej nahradil Ehud Olmert. V předčasných parlamentních volbách v březnu 2006 zvítězila Olmertova centristická strana Vpřed (Kadima), která vznikla odštěpením od pravicového Likudu.
