Washington/Káhira - S násilnými střety v Egyptě po sesazení prezidenta Muhammada Mursího se musí vypořádat nejen tamní společnost, ale také mezinárodní spojenci nelidnatější arabské země světa. Složitá je situace hlavně pro USA. Egyptské generály považované za štít proti nebezpečnému islamismu sice Američané dlouhodobě dotují více než miliardou dolarů ročně, na jejich jednání ale nemají sebemenší vliv. Svou nejednoznačnou politikou si navíc proti sobě poštvali nemalou část egyptské populace.
Americká administrativa se v překotném běhu egyptských událostí chová velmi obezřetně. Druhý den po Mursího pádu Barack Obama vyjádřil hluboké znepokojení nad sesazením prezidenta a na tamní armádní velení naléhal, aby neotálelo s přípravou na obnovu demokratického režimu.
Ve svých vyjádřeních o situaci v Egyptě se přitom Washington úzkostlivě vyhýbá termínům puč či převrat. Za puč své kroky neoznačují ani egyptští generálové. Moci se podle svých slov chopit nechtějí, naopak zdůrazňují, že vládnout bude kompetentní vláda technokratů. Označení tamních politických změn je totiž pro Američany i egyptské ozbrojené složky zcela klíčové. Legislativa USA zakazuje poskytovat finanční pomoc zemi, jejíž vůdce je zbaven moci vojenským převratem.
Příliš velký, příliš vlivný
Obama sice už své administrativě nařídil, aby přehodnotila pomoc, kterou Spojené státy Egyptu poskytují, ukončení přílivu dolarů je ale velmi nepravděpodobné. V Káhiře totiž leží americké životní zájmy, které musí Washington prosazovat a chránit.
83milionový Egypt je nejlidnatější, vojensky nejmocnější, kulturně nejvlivnější a geostrategicky nejvýznamnější zemí v arabském světě. Jeho mírová smlouva s Izraelem je základním kamenem jak dlouholeté americké snahy o mír v palestinsko-izraelském konfliktu, tak budování prozápadní koalice umírněných partnerů napříč regionem.
Egypt z USA dostává každoročně pomoc v hodnotě 1,5 miliardy dolarů, většinou ve formě zbraní a jiného vojenského vybavení. Po Izraeli je Egypt celkově největším příjemcem americké zahraniční pomoci. Po vítězství Muslimského bratrstva ve volbách konaných od listopadu 2011 do února 2012 ale ochota amerického parlamentu uvolňovat prostředky pro Egypt značně poklesla. Kvůli prezidentským dekretům, kterými Mursí v listopadu 2012 na několik týdnů posílil své mocenské postavení, a v prosinci přijaté ústavě zahrnující principy islámského práva šaría jako „hlavní zdroj legislativy“ Káhira neplnila demokratické standardy stanovené Kongresem.
Nehledě na to americký ministr zahraničí John Kerry letos v květnu v tichosti schválil vojenskou pomoc v celkové sumě 1,3 miliardy dolarů a ministr obrany Chuck Hagel ještě předtím při dubnové návštěvě Káhiry závazky Washingtonu vůči Egyptu potvrdil. „Egypt je velká, významná země, která vykročila správným směrem - k lidské důstojnosti, svobodě a demokratickým formám vlády,“ prohlásil tehdy Hagel.
Konec islámské demokracie?
Ať bude akce egyptské generality označena jakkoli, Mursího pád každopádně vážně poškozuje Obamovu podporu demokracie na Blízkém východě a přechod arabského světa směrem ke svobodě, odpovědné vládě a prosazování lidských práv. Velikost země a její vedoucí pozice znamená, že politický kurz Egypta se promítne do celé oblasti.
„Všechny zásadní trendy, které měly vliv na Spojené státy, přišly z Egypta: panarabský nacionalismus 50. let, islámský fundamentalismus 70. let a dokonce i al-Káida a islámský džihád mají své kořeny v Egyptě,“ upozorňuje pro CNN americký komentátor Fareed Zakaria s poukazem na národnost ideologa teroristické organizace Ajmána Zavahrího. A význam Egypta se projevil i v době arabského jara. Hnutí všelidových povstání získalo na síle a začalo se šířit do dalších zemí zejména poté, co byl v únoru 2011 svržen režim Husního Mubaraka.
Aktuální egyptská krize, při níž byl byť nepopulární, ale demokraticky zvolený prezident sesazen vojenskými složkami, pouze dává argumenty islamistům v Afghánistánu, Somálsku či Sýrii odmítajícím demokratické a pluralitní řešení společenských sporů. I dnešní krvavé incidenty v ulicích Káhiry mezi stoupenci Muslimského bratrstva a opozicí se vykládají jako souboj mezi silným vlivem náboženství na chod státu a liberálními proudy.
Bez vlivu na generály
Američané a Egypťané spolu už několik desítek let provádí vojenská cvičení, špičky egyptské armády, generálové Abdal Fattáh Sísí a Sidkí Subhí, strávili rok na prestižní vojenské akademii v Pensylvánii. Podobně si vojenským vzděláním v USA prošli i další egyptští vojáci - dohromady více než 11 500 důstojníků.
Přesto není vliv Američanů na tamní armádu takový, jak by mnozí na základě této konstalace předpokládali. „Nikdo by neměl žít v klamné představě, že když jednoduše dáme egyptské armádě zbraně a výcvik za 1,3 miliardy dolarů, tak ji máme plně pod kontrolou, pokud přijde na vnitřní politiku a vnitřní bezpečnostní situaci,“ upozornil Brian Katulis z washingtonské organizace Center for American Progress.
Amerika bude vždy ta špatná
A schopnost ovlivňovat průběh revoluce je výrazně omezena i co se týká egyptské ulice. Podle analytiků morální vůdcovství USA v očích egyptského lidu silně pošpinila dlouhá a úzká spolupráce s režimem Husního Mubaraka a popularitě Washigtonu ani nepřidalo, když se jen pár dní před převratem americká velvyslankyně v Egyptě nepřímo vyjádřila ve prospěch setrvání Mursího ve funkci.
„Hlasitě jsme se vyjadřovali, když jsme měli potichu pracovat na odstranění Mubaraka; zůstali jsme zticha, když jsme měli odsoudit protidemokratické chování Mursího,“ zhodnotil Martin Indyk, šéf programu zahraniční politiky amerického think-tanku Brookings Institution, neohrabané chování USA v posledních letech egyptského politické transformace. Jiní odborníci tak přísní nejsou, vývoj v Egyptě je příliš nepřehledný.
„Je to velmi obtížné. V určité chvíli se Spojené státy dočkají kritiky bez ohledu na to, co udělají. Egypťané jsou velmi podezřívaví, domnívají se, že téměř za vším co se děje, stojí skrytá americká ruka. Pro Američany by proto bylo nejlepší, kdyby stáli opodál a pouze vyjádřili podporu egyptskému lidu,“ tvrdí Zakaria.
Obama se podle všeho těmito radami řídí. V sobotu vydal prohlášení, že USA v Egyptě nespolupracují s žádnou konkrétní politickou stranou nebo skupinou. „Nejsme na ničí straně, jsme na straně egyptského lidu. Jsme ve styku se všemi - opozicí, vládou i armádou - a budeme v tom pokračovat,“ uvedla mluvčí amerického ministerstva zahraničí Jennifer Psaki.
