Prošel tudy Muammar Kaddáfí, Jásir Arafat nebo Fidel Castro. Nenápadná budova u přistávací dráhy berlínského letiště Schönefeld bývala branou do komunistické NDR, ve které členové politbyra vítali oficiální návštěvy z celého světa. Zdi jsou stále obložené mramorem, kryty topení zdobí pěticípé hvězdy. Izolepou na stěnách přilepené papíry s nápisy „Moldavsko / Kišiněv“ nebo „Albánie / Tirana“ nejsou staré šedesát let, ale pár hodin a ukazují, že účel budovy se změnil. Dnes už tu Německo návštěvy nevítá, jen vyprovází. Dům č. p. 21 slouží jako deportační středisko pro odmítnuté žadatele o azyl.
„Co je to za starou vilu?“ První otázka, kterou přítomným policistům pokládá spolkový ministr vnitra Thomas de Maizière. Pohledem z obrovského lustru ve foyer ale rychle míří dolů. Přijel na inspekci, ne zajímat se o architekturu. Podřízení ho provázejí každou ze zastávek, kterou musí absolvovat lidé čekající na letadlo do vlasti. Klasický rentgen zavazadel, čekárna, lékařská ordinace a také místnost s dětskou postýlkou a plyšovými hračkami. Nakonec razítko do pasu s datem a nápisem „ABGESCHOBEN / DEPORTED“.
Deportace nejsou jednoduchá věc. Před novináři to přiznává i ministr de Maizière. Stejně jako další členové vlády v Berlíně opakuje, že jedna strana migrační politiky je náročná a důležitá integrace těch, kteří mohou v Německu zůstat. A druhá: „Musíme těm, kteří tu zůstat nemohou, říci, že musí naši zemi opustit.“
Budovou zdobenou červeným mramorem loni prošly dva tisíce neúspěšných žadatelů o azyl. Z celého Německa jich odcestovalo zhruba 80 000. Skoro tři čtvrtiny z toho dobrovolně. Letos to má být víc. „Toto číslo nestačí“, říká spolkový ministr vnitra. V současnosti je v Německu zhruba 207 000 migrantů, kteří mají zemi opustit.
Podle studie poradenské společnosti McKinsey, ze které vláda vychází, to může být na konci letošního roku 485 000. Úřady tvrdí, že kladou důraz na dobrovolné odjezdy. Nabízejí poradenství, peníze. Zároveň chtějí zůstat dostatečně tvrdé, aby neklesla motivace běženců odjet z vlastní vůle. „Během prvního pokusu o deportaci nerozdělujeme rodiny. U druhého k tomu může dojít, samozřejmě i se snahou zvýšit na ně tlak,“ říká během inspekce senátor pro oblast vnitra města Berlína Andreas Geisel.
Absolvovat poslední kroky v deportačním středisku na letišti trvá jen hodiny. Problematičtější je část předtím. Jen čtvrtina z aktuálně 207 000 neúspěšných žadatelů o azyl, kteří mají z Německa odjet, tak musí učinit bezprostředně. Ostatní mají odklad z nejrůznějších důvodů. Roli může hrát zdravotní stav, rodinné vztahy, někteří lidé v zemi dlouhodobě žijí a pracují. Klíčové jsou ale chybějící cestovní dokumenty. Ty musejí odmítnutým běžencům vydat země, odkud pocházejí.
Když spolkový ministr vnitra mluví o tom, že vracení migrantů může být letos složitější, zmiňuje, že 70 % z těch, kteří se vrátili loni, bylo z Balkánu. Berlín země jako Albánie, Kosovo, Bosna a Hercegovina nebo Srbsko považuje za bezpečné státy a potíže s chybějícími pasy s nimi řešit nemusí. Na rozdíl například od Tuniska, Alžírska a Maroka. S klesajícím poměrem odmítnutých lidí z Balkánu poroste počet případů i ze zemí severní Afriky, kam se loni vrátilo jen 12 % z jejich obyvatel, kteří měli Německo opustit.
Spolková vláda už měsíce usiluje o zařazení tří zemí Maghrebu mezi bezpečné. Proti jsou ale některé spolkové země. Právě ty mají deportace na starosti a seznamem spory mezi nimi a Berlínem nekončí. Neshody panují okolo toho, kdo, kolik a co zaplatí, nesouhlas zatím vyvolává například návrh zřídit vyhošťovací centra u letišť, kde by odmítnutí migranti trávili dny před odletem.
Kritice čelí i spolkovým ministrem vnitra prosazované deportace do Afghánistánu. S kolegy, se kterými končí prohlídku budovy na letišti Schönefeld, se ale shodne v jedné věci. Repatriace z Německa – ať už dobrovolné, nebo nedobrovolné – mají být efektivnější, rychlejší a početnější.
Památkově chráněná budova z dob komunismu jich ale svědkem možná už dlouho nebude. Také dostala razítko. Na povolení k demolici. Na jejím místě má vyrůst nový terminál určený pro vládní lety, který bude součástí dlouho plánovaného letiště Willyho Brandta. To ale mělo být hotové už před pěti lety a termín konce budovy, která kdysi vítala diktátory a dnes se loučí s běženci, tak zatím není známý.
