Německé úřady v roce 2016 odmítly udělit azyl více než 8 tisícům žadatelům ze zemí severní Afriky. Ovšem pouze stovky z nich se podařilo ze země skutečně deportovat. Oznámilo to spolkové ministerstvo vnitra. Jak upozorňují německá média, důvodů této nelichotivé bilance je víc. Převažuje ale odmítavý postoj zemí, odkud žadatelé pocházejí.
Vracení odmítnutých žadatelů o azyl? Se státy Maghribu má Německo mizivou úspěšnost
Od ledna do listopadu 2016 dokázalo Německo deportovat do zemí Maghribu pouze 386 odmítnutých žadatelů o azyl. Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) přitom v tomto období eviduje 8 363 odmítnutých migrantů pocházejících z tohoto regionu.
Samotný proces deportace často ztroskotá na důvodech, jako jsou obavy o zdraví a život deportovaného v domovské zemi. Vedle zdravotních důvodů vede k udělení dočasné tolerance pobytu odmítnutých žadatelů také absence potřebných dokladů nebo odmítavý postoj zemí původu. A právě posledně jmenovaný zádrhel je podle spolkové vlády tím nejčastějším.
Dohoda s Tuniskem vyznívá (zatím) do ztracena
Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére
Ministr vnitra Thomas de Maizière přitom už loni na jaře (částečně kvůli událostem ze silvestra 2015 v Kolíně nad Rýnem) podnikl cestu do Tuniska, Maroka a Alžírska, aby zde jednal o mechanismu navracení odmítnutých azylantů. A zdálo se, že po úspěšném dosažení dohody s Tuniskem je nakročeno ke zdárnému řešení.
- Maghrib (v češtině často přepisováno i jako Maghreb) znamená v arabských jazycích „západní“. Je to region v Africe na severu Sahary, západně od Nilu. Konkrétně jsou to státy Maroko, Západní Sahara, Alžírsko, Tunisko, Libye a více či méně Mauritánie.
- Od konce doby ledové, kdy vyschla poušť Sahara, byl kontakt mezi Maghrebem a subsaharskou Afrikou velmi omezený kvůli nutnosti překročit poušť. To skončilo expanzí Arabů a rozšířením islámu, i když kontakt nadále zůstával díky obchodu, zprostředkovanému karavanami přepravujícími zboží jako sůl, zlato, slonovinu a otroky.
- Lidé z Maghrebu mají jak africké, tak východní kořeny. Většina lidí v této oblasti jsou buď Arabové, tedy lidé s předky ze Středního východu, nebo Berbeři, kteří ze severní Afriky pochází. Menší část obyvatel má předky z tzv. černé Afriky, později se především na pobřeží dostaly i národnosti jako např. Francouzi, Italové, Španělé a Turci.
- Zdroj: Wikipedie
De Maizière se s tuniskou vládou dohodl na tom, že neúspěšní žadatelé budou z Německa deportováni charterovými leteckými spoji, každým mělo letět maximálně 25 Tunisanů. První letadlo odletělo 8. dubna z Lipska, ovšem do konce roku následovalo jen pět dalších letů; v průměru s 12 odmítnutými tuniskými migranty na palubě.
O malé úspěšnosti navracení odmítnutých občanů zemí Maghribu se začalo v Německu hlasitě hovořit po prosincovém útoku v Berlíně. Jeho pachatel, Tunisan Anis Amri, přišel do Spolkové republiky v roce 2015 a loni v červnu zamítly úřady jeho žádost o azyl. Byl umístěn do vydávací vazby, ale protože neměl platné doklady a Tunisko s vydáním náhradních otálelo, nemohl být deportován. Tuniský premiér Youssef Chahed následně agentuře DPA řekl, že jejich úřady „postupovaly podle stanoveného postupu a spolupracovaly jako obvykle“.
Deportaci často zdržuje zdlouhavá identifikace
Hlavní potíž vězí v identifikaci azylantů. Většina z nich – vědoma si malé šance na udělení pobytu – zahazuje své doklady a v Evropě tvrdí, že jsou Syřané, sdělil pod podmínkou zachování anonymity pracovník tuniského ministerstva vnitra, který má tyto případy na starosti.
Celou proceduru ještě dál prodlužují případy, kdy musí pracovníci konzulátu v Německu azylanta kontaktovat a posoudit, zda je opravdu občanem jejich země. Do té doby odmítají úřady vydat jakýkoliv dokument potvrzující státní příslušnost „svého“ běžence. A v důsledku toho se oddaluje i samotné navracení.
Na čí straně je chyba?
Německý ministr spravedlnosti Heiko Maas dokonce varoval, že by státy otálející s přijímáním svých občanů mohly postihnout sankce, většinou v podobě osekání rozvojové pomoci.
Severoafrické země se cítí být návrhem dotčeny a například egyptský ministr zahraničí Sameh Schukri si v rozhovoru s agenturou DPA postěžoval na malou snahu ze strany Evropy. Z 1373 odmítnutých egyptských žadatelů o azyl jich bylo vráceno pouhých osmnáct. Nic neblokujeme. Pokud se budou chtít vracet, budeme je přijímat, ujišťuje ministr.
Do Německa loni přišlo zhruba 280 tisíc uprchlíků, což je přibližně třetina oproti roku 2015, kdy to bylo 890 tisíc lidí.
Spolkový úřad pro migraci a uprchlíky (BAMF) přesto loni přijal celkem 745 545 žádostí o azyl, což je o téměř 270 tisíc více než v roce 2015. Řadu z nich loni podávali ještě běženci, kteří do Německa přišli už v roce 2015. Zhruba 36 procent žádostí o azyl podali Syřané, 17 procent Afghánci a 13 procent Iráčané.
BAMF loni rozhodl o 695 733 žádostech, což je nejvíce v jeho historii. I tak ale na konci prosince zbývalo 434 tisíc žádostí ke zpracování.
Skupina nezletilých uprchlíků z tábora v Calais odjíždí do Anglie