Sacramento - Trojrozměrný film se stal jednoznačně hitem minulého roku. Na trh přicházejí stále dokonalejší 3D televizory, monitory a brýle. Jak se ale s vizuální revolucí poperou naše oči a nervy? V Americe nyní vědci zkoumají, proč trpí někteří diváci po zhlédnutí 3D filmů bolestmi hlavy a nevolností. Trojrozměrný obraz je snem mediálních tvůrců už po desítky let, což dokládá například fotografie trojrozměrného vydání amerického magazínu Hvězdy a pruhy z roku 1953. V posledních letech se tehdejší vize rychlým tempem stává skutečností.
3D filmy se ze speciálních sálů stěhují do běžných kin a díky speciálním obrazovkám také do televizí. Jenže ne každý divák si z jejich sledování odnese příjemný zážitek. „Po odchodu z kina mě začala bolet hlava a udělalo se mi zle. Nevolnost trvala několik hodin. Rozhodně to nebylo příjemné. Cítil jsem se dezorientovaný,“ říká divák Jevgenij Koltunov.
Poměrně tomu, kolik přibývá trojrozměrných filmových trháků, přibývá také podobně postižených diváků. Některé 3D televize už dokonce na pultech obchodů doprovází varování, že jejich sledování může způsobit nevolnost a problémy se stabilitou.
„Jde hlavně o to, abyste si neublížili, když se vám udělá nevolno. Jinak by vašemu zraku nemělo hrozit trvalé poškození,“ tvrdí oftalmolog Roger Phelps.
Příčina dočasných zdravotních obtíží tkví v samotné podstatě trojrozměrného obrazu. Ten na ploše simuluje dojem hloubky skládáním záběrů natočených dvěma různými kamerami. Každé oko dostává odlišnou informaci, která se až v mozku mění v celkový vjem.
Jedna věc trojrozměrnému filmu chybí
„Trojrozměrný obraz si můžeme užít díky tomu, že naše oči fungují jako samostatné jednotky, ale vedle toho spolu také vzájemně komunikují. Každou oční bulvu ovládá šest svalů. To znamená, že pokud všech dvanáct očních svalů funguje tak, jak má, dokážeme vnímat hloubku,“ vysvětluje doktor Phelps.
Jenže jedna věc trojrozměrnému filmu na rozdíl od reality chybí. Pokud se k nám nějaký předmět blíží, reaguje na to naše oční bulva tak, že se zaostří dovnitř, směrem k nosu. Ohnisko, ve kterém se protínají pohledy obou očí, se přesune blíže k nám.
Aby strach z migrény ohrozil velice výnosný boom
Jenže na filmovém plátně při 3D projekci zůstává ohnisko pořád stejně daleko, na což není mozek zvyklý, a to může způsobovat problémy. Paradoxně zejména lidem, jejichž zrak je jinak v pořádku.
Filmová studia nechtějí, aby strach diváků z migrény ohrozil velice výnosný boom 3D filmů. Snaží se jejich oči a mozky příliš nenamáhat. „Zkušenější firmy o těchto úskalích vědí. Ve filmech pohybují předměty dopředu a dozadu s mírou. Filmy studia Pixar nebo třeba Avatar jsou toho dobrým příkladem,“ říká oftalmolog Martin Banks.
Náš mozek vystavujeme nepřirozenému triku
Na Kalifornské univerzitě vědci zkoumají, jak vytvořit virtuální dojem hloubky a nezatěžovat přitom lidský zrak. Výsledkem jejich práce mají být nové 3D brýle. Ty by měly zmírnit většinu zdravotních potíží. Vědci ale přiznávají, že je úplně eliminovat zřejmě nedokáží. Jde o daň za to, že náš mozek vystavujeme nepřirozenému triku – kterým je umělý trojrozměrný obraz.
