Brno – Firma Baťa ovládla světový trh s botami a změnila tak životy milionů lidí. Předválečnou expanzi firmy Baťa ukazuje výstava v brněnském Domě umění. Představuje postřehy dvaadvaceti badatelů z různých zemí, kteří zlínský obuvnický zázrak podrobili svému zkoumání.
Baťovský domek v britském East Tilbury je úplně stejný jako domek v Otrokovicích. Stejná je i továrna v indickém Batanagaru, která byla postavena podle vzoru továrny ve Zlíně. Bez ohledu na zeměpisnou polohu byl baťovský architektonický rukopis pořád stejný. Stejné jsou i zlínské čtvrti Povesná a Zálešná. Ve slovenském Partizánskem je cihlová už jen Červená ulice, poslední ve městě. A úplně stejné obytné kostky jsou i ve Švýcarsku, v někdejším baťovském městě Möhlin.
Továrna, bulvár a hned vedle bydlení pro dělníky. Tento plán Baťových architektů platil všude po světě. V Evropě továrna a bydlení pro dvacet tisíc lidí, v tropech pro tři tisícovky. Výsledkem bylo šedesát sedm baťovských měst v Evropě, Asii nebo Jižní Americe. „Je to malé, ale praktické, pojďte se podívat,“ zve do baťovského domku v Partizánskem Jana Mesiariková.
V Partizánskem dobu prosperity připomíná jen pár posledních domků a zašlá reklama. Úplně stejně jsou na tom baťovská města i jinde. Továrny zpustly, pamětníci už jen vzpomínají. I třeba na to, jak jim firma organizovala nejen práci a bydlení, ale i volný čas. Tuto filozofii kupodivu přijali za svou i jindy rezervovaní Britové. „Návyky, které si vytvořili, už byly nastavené tak, že oni sami žádali společné slavení vánoc či sportovní hry,“ dokládá kurátor výstavy Rostislav Koryčánek.
Firma Baťa byla globální již před 2. světovou válkou. Výstava je připomenutím výjimečné expanze zlínského ševce. V jeho městech se boty již dávno nevyrábějí. Prakticky nikde ale nechybí socha zakladatele obuvnického impéria.
