Hromnice (Plzeňsko) - Hromnice na severním Plzeňsku patří k místům, kde má kořeny český chemický průmysl, zároveň je však místní zajímavostí. Svého času byla zdejší výroba kyseliny sírové jediná na světě. Horníci kopali břidlici a pak ji prolévali vodou, z červeného louhu odpařováním vznikl vitriolový kámen a ten se dál zpracovával na kyselinu sírovou. Když byla těžba ukončena, postupně došlo k sesuvu stěn lomu, až vzniklo hromnické červené jezírko. Z kolébky chemického průmyslu je dnes přírodní památka.
Před 150 lety zde jezdila důlní technika a pracovaly stovky lidí. Hromnické jezírko je památkou na těžbu vitriolové břidlice, první záznamy o jejím dobývání jsou z roku 1578. „Ložisko vitriolové břidlice objevili a začali využívat cisterciáčtí mniši z plaského kláštera, kteří tuto břidlici používali k výrobě léčiv,“ uvedl kronikář Karel Telín.
Na přelomu 18. a 19. století se tu začala vyrábět kyselina sírová, horníci kopali břidlici a vršili ji na jílový podklad. Haldy potom prolévali vodou a ta prosakovala k jílu, na své cestě rozpouštěla v břidlici rozptýlený síran železnatý, který byl jako červený louh odváděn do nádrží. Odpařováním vznikl vitriolový kámen a ten se dál zpracovával na kyselinu sírovou. „Jílovitá břidlice, která se tu těžila, je prekambrického stáří, asi 800 milionů let stará. Důležitý je ovšem jemně rozptýlený pyrit, který byl podstatný právě pro onu výrobu kyseliny sírové,“ poznamenal geolog Michal Mergl.
Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých - Johana, Jakuba a Krista, nechal ho postavit majitel dolů, když tu tragicky zahynuli dva horníci. Původně chtěl vybudovat kostel, místní ho ale přemluvili, aby raději financoval stavbu školy, a tak se horníci modlili pouze k sousoší.
Hromnická výroba kyseliny sírové byla svého času jediná na světě
Nebylo to však na dlouho, v Anglii a Německu objevili levnější způsob, a tak v roce 1896 těžba v Hromnici skončila. Postupně pak došlo k sesuvu stěn lomu, až vzniklo hromnické červené jezírko. „Červené je proto, že proces, který byl využíván dříve, probíhá samovolně dodnes. Na dně jezírka se hromadí kyselina sírová, která dodává vodě načervenalé nebo hnědočervené zbarvení,“ vysvětlil Michal Mergl. Starosta Hromnice Václav Duchek (nez.) doplnil: „Ještě v třicátých letech byla koncentrace taková, že když se namočily boty do vody, upadly podrážky.“
Ještě v minulém století se našlo několik nadšenců, kteří chtěli ložisko břidlice využít. Nějaký čas se tu vyráběly například stavební prefabrikáty, ovšem s nevalným úspěchem. Několikrát se pak dokonce uvažovalo, že hromnické jezírko poslouží jako skládka. „Největší nebezpečí hrozilo v šedesátých letech, kdy moudří přišli na to, že by zde mohlo být úložiště odpadu. Naštěstí k realizaci nedošlo a jezírko je tady dodnes,“ dodal starosta Duchek.
Déšť už prolil břidlu dokonale a dnes je v jezírku jen nízký obsah kyseliny, díky tomu má podle místních hromnická voda léčivé účinky na ekzémy. Kromě mikroskopických řas, kterým kyselé prostředí nevadí, je červené jezírko bez života.
