Kryštofovo Údolí (Liberecko) – Jsou hroby, o které se léta nikdo nestará, třeba ty po sudetských Němcích. Například v Kryštofově údolí na Liberecku se poslední pohřeb konal ještě před druhou světovou válkou a hřbitov 60 let chátral. Až se ho místním lidem zželelo, sami opravili náhrobky a o místo se pravidelně starají.
Popadané náhrobní kameny, plevel a rezivějící lampy s vázami. Kryštofovský patriot Martin Chaloupka už nechtěl, aby společný hřbitov hyzdily hroby, o které se nikdo nestará a tak z sestavil dobrovolníků, jak sám říká, hřbitovní komando. Už pět let ho svolává čtyřikrát do roka. „Byl by to hřích, kdybychom se nepostarali, aby to tu vypadalo důstojně,“ prohlásil pan Chaloupka a účastnice brigády Gabriela Loukotová doplnila: „Okopat, shrabat a chlapi rovnali hroby.“ A další z brigádníků Jakub Jan Disman vysvětlil: „Některé z nich se občas houpou, nebo propadají, takže občas je třeba vzít krumpáč a narovnat to, aby to nespadlo.“
Na konci druhé světové války žilo v Kryštofově Údolí 1 800 lidí, převážně Němců. Po odsunu tu zbyly zhruba dvě stovky obyvatel. Odejít musela například i rodina místního ševce Wernera. Jeho syn patří mezi desítku sudetských Němců, kteří staré hroby ještě navštěvují. Do své rodné vesnice jezdí na Dušičky každý rok až z Bavorska. „Je to 560 kilometrů. Někteří už jsou hodně staří a mladí mají tady k tomu malý vztah,“ uvedl Wolfgang Werner.
Místní hřbitov je jedním z mála, který přežil komunistickou éru. Většina německých hrobů v Sudetech byla v té době doslova srovnána se zemí.
