Už o nadcházejících prázdninách by se do břilicových dolů v Zálužném na Opavsku mohli podívat první turisté. Pokud by se to jejich provozovatelům podařilo, byli by s takovou atrakcí vůbec první v zemi.
„Prostory nejsou příliš velké, skupiny budou mít do dvanácti osob,“ poznamenal Petr Zahnaš, místopředseda spolku Zálužné, který lokalitu velmi dobře zná a pomáhal zde také projektovat naučnou stezku Dědictví břidlice.
V okolí stezky aktuálně najdeme čtrnáct bývalých štol. V celém regionu jich je k šedesáti.
Břidlicové doly zde otevřel starotěchanovický občan Johann Raab. Potok Horník protékající údolím zvaným Hornigsgrund i proto získal na konci 19. a v první polovině 20. století českoněmecký název „Hornigsbach“ – Hornický potok.
Štoly Raabových břidlicových dolů se dodnes ve dvou, místy i ve třech patrech, v pravidelných rozestupech zavrtávají do svahu údolí potoka Horníku.
- Po celé devatenácté století byla těžba břidlice, výroba a prodej břidlicových produktů velmi výnosným a vyhledávaným průmyslovým odvětvím. Ceny produktů Raabova dolu (v ostatních okolních dolech byly podobné) podle starotěchanovické kroniky v roce 1880 činily:
1 kopa (60 kusů) břidlicových tašek stála v průměru 15 krejcarů,
1 čtvereční sáh krytiny (asi 3,6 m2) byl za 80–100 krejcarů, podle typu a tvaru tašek.
Tehdejší platy zaměstnanců Raabových dolů byly ve srovnání s výdělky jiných pracovníků vyšší. Denní mzda horníka činila 1 zlatý – tedy 100 krejcarů, mzda dělníka v dole byla 60 krejcarů, denní mzda dělnice pracující na povrchu byla 50–60 krejcarů, nádeník si vydělal 20 krejcarů, přidavač u zedníků 40, zedník od 80 krejcarů do 1 zlatého a konečně pacholek si u sedláka vydělal 50–60 zlatých ročně, děvečka 40 zlatých. - A co si za svou mzdu mohli tehdy lidé koupit? Například 1 libra (0,56 kg) pšeničné mouky stála 10 krejcarů, žitné mouky 6 krejcarů, 1 libra másla byla za 12 krejcarů, 1 libra vepřového masa stála 30 krejcarů, 1 máz (asi 1,5 l) mléka stál 8 krejcarů a za 8–9 vajec se platilo 6–7 krejcarů. Pár bot pak byl za 4–5 zlatých a dámské střevíce za 2–3 zlaté. Truhlář si za rakev účtoval 4–10 zlatých.
- Zdroj: www.vitkov.info
Při práci v dolech na Vítkovsku se nezřídka stávalo, že částečně z neznalosti a také z neopatrnosti docházelo k neštěstím. Následkem bývala zranění, ale i obětí na životech. V období let 1873–1888, kdy probíhala těžba, zahynulo ve zdejších dolech šest horníků.
Po ukončení těžby zůstalo ložisko nevytěžené a nerost zde leží dodnes. „Zdejší břidlice tvoří například střechu Národního divadla, vyvážela se do celého světa,“ poznamenala redaktorka České televize Markéta Radová.
